tag:blogger.com,1999:blog-328720022024-02-07T03:52:39.969+01:00baci-blogtulenhttp://www.blogger.com/profile/12966004219150235463noreply@blogger.comBlogger44125tag:blogger.com,1999:blog-32872002.post-51392242777479114462008-08-26T21:06:00.006+02:002008-08-26T21:15:31.645+02:00Zapomenuté "osmičkové"srpnové výročí<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgLVq1q6i3-MUc2loFser1wiI7S8S4NfiaqQhqGgiT27M68KUVZ3vfXvBL4-TADypXd-rD3QG-Cvf-xOAJKuFozrS-e0FJmU73W4tQZg8ueJPlkQt9DcT-zEdD_7DnKdqQtu5U/s1600-h/lysenko.jpg.jpg"></a><br /><div><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhP7QrvjVIcYRUy0TIhDc_041cGGtIcEaqGNYKAo4XL7VONo5CDs78OyrfM7dx6Lq-XXpYMubIay7d-kkFjdiAdL_Nd9tu6EGrjb6TIwMvtsWKW9dYANwGoho26QDaATNai7mU/s1600-h/lysenko.jpg.jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5238906591821622594" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; CURSOR: hand" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhP7QrvjVIcYRUy0TIhDc_041cGGtIcEaqGNYKAo4XL7VONo5CDs78OyrfM7dx6Lq-XXpYMubIay7d-kkFjdiAdL_Nd9tu6EGrjb6TIwMvtsWKW9dYANwGoho26QDaATNai7mU/s320/lysenko.jpg.jpg" border="0" /></a><br /><br /><div>V letošním roce „osudových osmičkových výročí“ bezkonkurenčně vede datum vstupu vojsk Varšavské smlouvy na území ČSSR 21. 8. 1968. Na okraji pozornosti pak stojí studentské revoluce, jež se téhož roku odehrály v Německu, ve Francii a jinde. Jména Rudi Dutschke, Daniel Cohn-Bendit nebo Joschka Fischer jistě pamětníkům něco připomínají. Ale z tehdejších revolucionářů se stali ctihodní politici – D. Cohn-Bendit je poslancem za Stranu zelených v Evropském parlamentu a J. Fischer spolkovým ministrem zahraničí. Za časů K.u.K. mocnářství se říkávalo, „mladí pagáti, staří hófráti“.<br />Málokdo však ví, že na letošní srpen připadá další zajímavé „osmičkové“ výročí. Před 60 lety, počátkem srpna 1948, přednesl Trofim Denisovič Lysenko v Leninově všesvazové akademii zemědělských věd svůj zásadní referát „O situaci v biologii“. Dal v něm ruské vědě za úkol do deseti let odhalit tajemství života. Je zajímavé, že tento vědecký návrh byl odhlasován politbyrem KSSS – vůbec poprvé tak o vědě rozhodovali politici. T. D. Lysenko jednoznačně odsoudil genetiku jakožto buržoazní pavědu. Ve Filosofickém slovníku (1955) pod heslem „genetika“ stojí: „Buržoazní pavěda, u jejíhož zrodu stál augustiánský kněz Jan Gregor Mendel, která je v naprostém rozporu s moderními vědeckými poznatky sovětské biologie pod vedením soudruha akademika Lysenka.“T. D. Lysenko začal ve vědě působit již před válkou; v té době publikoval první poznatky o jarovizaci, tj. předklíčení semen, které mělo vést ke zvyšování hektarových výnosů a ke dvojí sklizni. Ukázal sovětským zemědělcům, jak na to. Jen díky němu předstihl Sovětský svaz Somálsko ve výnosech obilí o celých 300 gramů na hektar. U každé práce se musí myslet, a tak T. D. Lysenko objevil, že pokud se nestačí sklidit obilí do zimy, vcelku o nic nejde, neboť přezrálé obilí vypadá na zem a začne znovu růst. Ušetří se tím nejen příprava půdy k setí, koňské potahy, ale hlavně pracovní síla, která se pak může zúčastnit mítinků, kde přijme hodnotné socialistické závazky.Jednoznačně došlo k politizaci vědy, protože Stalin vzal T. D. Lysenka pod ochranná křídla. Dokonce na jednom zasedání pléna ÚV KSSS, kde T. D. Lysenko mluvil o svých teoriích, Stalin nahlas zvolal: „Výborně, soudruhu Lysenko!“ Od té doby byl T. D. Lysenko nedotknutelný a své vědecké soupeře likvidoval nejen vědecky, ale i fyzicky.<br />Poznámka: My ale víme, že pojem „járovizace“ zavedl významný český vědec Jára da Cimrman, když v ruském klášteře pomáhal ruským mnichům – popům se zemědělstvím. Mimo pojmu „járovizace“ se zde zároveň díky výuce zpěvu stal zakladatelem pop-music.<br />Patřím k těm, kdo se ve škole absolvovali „mičurinské kroužky“ a učili se Lysenkovy teorie spolu s názory bioložky Lepešinské. Její proslulou nebuněčnou teorii odsouhlasila sovětská Akademie věd v čele s předsedou Alexandrem Ivanovičem Oparinem, jehož známe spíše jako tvůrce teorie vzniku života z koacervátů. V roce 1950 byla svolána zvláštní neveřejná porada, která měla za úkol posoudit bádání Olgy Lepešinské. Svůj referát na poradě ukončila O. Lepešinská následujícími slovy: „…chtěla bych vyslovit co nejhlubší a nejsrdečnější poděkování našemu velkému učiteli a příteli, nejgeniálnějšímu ze všech vědců, vůdci pokrokové vědy, drahému soudruhu Stalinovi. Jeho učení, každý jeho krok k vědecké problematice pro mě vždy znamenal reálný program a obrovskou podporu v mém dlouhém boji s monopolisty ve vědě a s idealisty nejrůznějšího zabarvení. Ať žije náš veliký Stalin, slavný vůdce světového proletariátu a všeho pokrokového lidstva!“ T. D. Lysenko svým způsobem zneužil práce Ivana Vladimiroviče Mičurina, , pomologa a biologa, který rozvinul šlechtitelství a o kterém Maxim Gorkij napsal, že je to člověk, který trpělivě a pomaličku mění svět.Pohledy na Mičurinovo dílo jsou však rozdílné. MUDr. Svatopluk Káš, CSc. ve své knize „Medailonky českých lékařů – spisovatelů“ například tlumočí názor významného českého biologa profesora Sekly:<br />NEKOMPROMISNÍ SEKLAProfesor biologie na pražské lékařské fakultě MUDr. Bohumil Sekla byl přesvědčený odpůrce zrůdných genetických teorií Mičurina a Lepešinské, které se koncem padesátých let z ideologických důvodů prosazovaly, nebo spíše byly stranickými orgány prosazovány jako jediné správné, pokrokové názory sovětské vědy. A svými názory se netajil.Jednou při rigorózní zkoušce z biologie (když ještě směl zkoušet - později mu to bylo zakázáno) jeden medik uvedl, že „podle biologa Mičurina...“Profesor Sekla ho hned přerušil a opovržlivě řekl: „Mičurin nebyl biolog, Mičurin byl zahradník.“Lysenko vycházel z myšlenky o proměně a vývoji organismu vlivem prostředí a jednoznačně odmítl dědičnost. Tato teze v sobě nese hluboký náboj tzv. sociomorfního modelování, aplikace doby na biologické teorie. (Tento pojem poprvé použil v roce 1958 německo-rakouský filozof Ernst Topitsch.)Názory T. G. Lysenka“že organismy se vyvíjí a mění v souladu s prostředím“jsou naprosto v souladu s tehdejšími stalinskými teoriemi a praxí, které se snažily dokázat, že se,člověka lze krásně „tvarovat, měnit a přizpůsobit společnosti“.<br />Myslím si, že z tohoto důvodu v téže době Rusové zavrhli také kybernetiku - nauku o řízení (zakladatel kybernetiky prof. Wiener použil jako základ řecké slovo „kybernos“, kormidelník). Podle výše zmíněného Filosofického slovníku kybernetika znamená „buržoazní pavědu, která slouží k zotročení dělnické třídy pomocí strojů.“ Problém byl nejspíše v tom, že zákonitosti kybernetiky se octly v rozporu s tehdejšími názory sovětského politbyra; to nepotřebovalo jakékoli teorie řízení, neboť ono samo vše geniálně řídilo.<br />Historka na závěr - Studoval jsem v Brně a svého času jsem vyslechl krásnou historku týkající se tohoto města, kde kdysi Jan Gregor Mendel prováděl své slavné pokusy.Po ruském vzoru byla nejprve genetika zrušena a genetikové rozprášeni na podřadná místa. Koncem padesátých let však už byly teorie soudruha Lysenka zapomenuty a vznikla sovětská genetika. Tehdy přijela do Brna delegace mladých vědců, kteří se chtěli s moderní genetikou seznámit v místě, kde byly položeny její základy. Nastal fofr, stranický aparát začal svážet ony zapuzené biology - genetiky a vytvořil takovou „potěmkinovskou“ laboratoř, kde byla následně sovětská delegace přivítána.<br />Doufám, že se znovu nedožiji toho, aby do vědy začala mluvit politika a aby politické názory jakýmkoli způsobem ovlivňovaly vědecké poznání.<br />Jiří Bakala</div></div>tulenhttp://www.blogger.com/profile/12966004219150235463noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-32872002.post-83795398895787918312008-08-02T21:27:00.002+02:002008-12-09T14:44:53.992+01:00Lidské srdce-věčná inspirace umění<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh5u873hDe3kGeQaPrlxMO1tYtXJcJY6gWSkdFdgszwPx-u3AmuOAP4YqNAOBBO0e_0sP_EKL0Sydd6o0gv1EbtLyjIgHMwRYUEFzXA6MVomAIoh-Rm1MZIbpCQysXn0dh5Wg8/s1600-h/srdce-07a.jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5230004939447409570" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; CURSOR: hand" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh5u873hDe3kGeQaPrlxMO1tYtXJcJY6gWSkdFdgszwPx-u3AmuOAP4YqNAOBBO0e_0sP_EKL0Sydd6o0gv1EbtLyjIgHMwRYUEFzXA6MVomAIoh-Rm1MZIbpCQysXn0dh5Wg8/s320/srdce-07a.jpg" border="0" /></a><br /><div>Lidské srdce – věčná inspirace umění<br /><br />V rámci letošního XVI. Kardiologického sjezdu v Brně se mimo jiné konala výstava 37 obrazů, olejů, grafik, keramických výtvorů ze skla a jiných materiálů. Všichni zúčastnění tvůrci obdrželi stejné zadání: zobrazení lidského srdce.<br /><br />Tato myšlenka má svůj původ ve Zlíně. Inspiroval mě k ní nápad pana Miloslava Daříčka, zlínského galeristy, mého pacienta a přítele, a známé výtvarnice paní RNDr. Dany Zelené.<br /><br />Před sedmi lety jsme zde pořádali mezinárodní kongres nukleární medicíny a telemedicíny, kdy v přímém přenosu jeden z předních chirurgů profesor Cox z USA operoval sentinelovou uzlinu. Napadlo mě, že bychom mohli kongres spojit s výstavou výtvarných děl, proto jsme oslovili několik umělců. Ti chtěli, abychom jim zaslali něco, co je typické pro nukleární medicínu. Prvotní snaha využít za tímto účelem rentgenové snímky se setkala s neúspěchem; umělci je začali vracet s tím, že se na to nedá malovat. Jako nejvhodnější materiál se nakonec jevila pacientská obálka - tzv. holub. Obálky upravené předními českými grafiky, šperkaři, malíři a keramiky se poté sešly v celkovém počtu 47 kusů a vznikla z nich pozoruhodná výstava, kterou můžete vidět na internetových stránkách<br /><a href="http://galerie.csnm.cz/">http://galerie.csnm.cz/</a><br /><br />V loňském roce se konal 8. Světový kongres Americké společnosti nukleární kardiologie ICNC v Praze, který pořádala Evropská kardiologická společnost s Českou společností nukleární medicíny. Po předchozích dobrých zkušenostech jsme se rozhodli zorganizovat podobnou výstavu, zaměřenou tentokrát na kardiologii. Nechali jsme zhotovit dřevěnou desku 30x40 cm, na níž byl nalepen schematický nákres kontury srdečního stínu, a tento artefakt jsme opět rozeslali malířům. Brzy se nám začala scházet skvostná díla. Bylo zajímavé i to, jak umělci vysvětlovali jejich myšlenku. Např. pan Antonín Lukavský říkal: „Obrázek má 3 srdeční komory…“ Hned jsem mu do toho skočil, že srdce má 4 komory. Vysvětlil: „Ano, ta čtvrtá je vzadu. V jedné komoře je nastíněno, jak by to nakreslil Picasso, v druhé G.Coubert a ve třetí, jak by to nakreslil Lukavský. Dole jsem namaloval reklamu na Kostelecké párky, protože tím chci říct, že jsem zdráv a pojídám Kostelecké párky“.<br />V přehlídce se objevily práce i několika keramiků, mezi nimi paní Kláry Adamové a Petry Hluštíkové, které pojaly srdce jako plastické zobrazení. Pozoruhodné srdce je rovněž od malíře Libora Obršlíka. Autor vytvořil plastiku s černým křížem, na kterém je zobrazen obličej z poloviny Kristův, z poloviny lékařův. Své dílo nazval: Jen Kristus a doktoři dělají zázraky.<br />Pěkný olej poskytl pan Zdeněk Šutera. Znázornil srdce obklopené kouřícími komíny. Chtěl tím říct, co srdci škodí – například stres, jehož následky léčí nahoře na laně zavěšený chirurg.<br />Z ostatních materiálů zaujme například srdce z plechu od paní Markéty Novotné či osobitě pojatý Infarkt myokardu skláře Stanislava Žampacha. Výtvarnice Dana Zelená vytvořila z rostlin nasbíraných na Islandu grafické zobrazení ledového jezera, které je pod plexisklovým povrchem.<br />Zájemci mohou všechna vystavená díla zhlédnout na internetových stránkách<br /><a href="http://galeriesrdce.csnm.cz/">http://galeriesrdce.csnm.cz/</a><br /><br /><br /><br /><br />Název pro tuto výstavu jsem si našel v mládí. Tehdy jsem si doma listoval krásnou knihou, která se jmenovala: Žena - věčná inspirace malířského umění. Tak mě napadlo:<br />Srdce – věčná inspirace umění.<br /><br />Myslím si, že kumšt a medicína patří k sobě, protože umění medicínu protepluje. Bývalo dobrým zvykem, že staří lékaři se zabývali uměním, a když umřel v Praze známý lékař, obchodníci s obrazy zbystřili, protože s velkou pravděpodobností po zemřelém zbyla zajímavá sbírka obrazů.<br />Můj tatínek, rovněž lékař, mi vyprávěl o jednom svém kolegovi, který léčil malíře Františka Tichého a vlastnil neskutečnou sbírku jeho obrazů. Svěřil se dokonce, jak některá díla získal. Vzpomínal: „Tichý holdoval alkoholu, a když za mnou přišel, řekl jsem mu - Františku, moc piješ, kolik jsi toho vypil? Ale, to je jen tak jedna láhev rumu denně, bránil se malíř. To je moc, pravil lékař, a protože znal malířovu povahu, řekl mu: Zkus vypít jen půl lahve. Druhý den mu František přinesl dva krásné oleje a říká, že je to skvostná rada, že mu za to nese poděkování“.<br /><br />Na závěr bych si dovolil citovat slova svého pacienta profesora Kováře, zakladatele českého designu, který vyrostl jako žák Vincence Makovského ve Zlíně. Působil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a jako designér navrhoval např. známý dopravní prostředek - Tatru 603.<br />A tož - až se naučíš rozprávět laskavě s květinami, děkovat jim za krásu a léčivost, zas budeš o něco dál - o něco lepší - by? vlas ti mezitím zbělel.“<br />na chatě 6.7.1992<br />„Myslím, že kumšt pomáhá lidem dívat se plněji na svět, dívat se trochu očima a srdcem kumštýřů a snad také přispívá k hlubšímu poznání smyslu života“.<br />červen 1984</div>tulenhttp://www.blogger.com/profile/12966004219150235463noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-32872002.post-8179861249430146262008-05-13T14:23:00.000+02:002008-05-13T14:25:53.629+02:00pentékosté hémerapentékosté hémera<br /><a href="http://bakala.mediblog.cz/index.php?op=ViewArticle&articleId=141&blogId=10">pentékosté hémera</a><br /><a name="t2"></a><br />jen si dovolím připomenout že v neděli a pondělí by velký církevní,ale i židovský svátek.<br />Cirkevní je Hod Boží svatodušní "Pentecostes"<br />Padesátý den po velikonocích (řec. pentékosté hémera) se slaví v křesťanství jako den seslání Ducha svatého. Toho dne, kdy mnoho Židů putovalo do Jeruzaléma, aby slavili týdenní slavnost Šavuot, se tam dostavili i Ježíšovi učedníci.<br />"Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali" (Skutky apoštolů 2,2-4). V katolické církvi se v tento den uděluje svátost biřmování.ve velké časti Evropy je i svatodušní ponděli-volné ,židovský je šavuot Letnice,v ten den přinesl Mojžíš z hory Sinai desatero od JHV/Jahve/<br />Pořadí svátků církevních dle důležitosti<br />Hod Boží velikonoční<br />Hod Boží svatodušní<br />Hod Boží Vánoční<br />minulý režim<br />ad 1/ zastřel- svátky jara<br />ad 2 /vygumoval úplně<br />ad 3/ kromě dědy Mráze udělal je svátkem spotřebním<br />Vše mi uvízlo někde v hlavě,neb jsem se narodil na Velký Pátek "při pašijí" hlase/Erben/<br />Vzpomenul jsem si nastarý vtip: Mojžíš sestupuje s desaterem z hory Sinai a shromážděným židům říká mám pro Váse dvě zprávy jednu dobrou a druhou špatnou,kterou chcete slyšet,jako první-volají tu dobrou.Mojžíš říká dobrá je že jsem to uhádal za 4Oti na 10 a ta špatná je,že 6. a 9.přikázání tam zůstalo.<br />Obdoba s koránem-Mohamed dostal za úkol ,pro muslimy- modliti se 200x denně pak smlouval na20 x nakonec to dohodl na 5x denně.<br />Hezké Letnice<br />P.S.Příští neděle je sv.Nejsvětější Trojice a čtvrtek poté je "Boží tělo". Svátek Božího těla se slavil po uplynutí jedenácti dnů od Božího hodu svatodušního, což bylo období mezi 21. květnem a 24. červnem.<br />Všechny tyto svátky se dají lehce vypočítat z data Hodu Božího Velikonočního/nebo židovského svátku Pesach/Hebrejsky pésach, řecky pascha/,který je první neděli po první jarním novoluní,dle židovského kalendáře14. den nísanu - prvního měsíce podle židovského kalendáře (březen - duben) - a připomíná odchod Hebrejců z Egypta. Výraz pesach (podle Ex 12, 13-27: "přeminutí") je narážkou na desátou ránu egyptskou. Anděl zhoubce (mstitel) při ní pobil prvorozence v Egyptě, ale pominul domy Hebrejců, označené krví beránka. Jejich prvorozené ušetřil. Během jídla seder se čte z Haggadah (dosl. vyprávění, líčení), sbírky obsahující výňatky z Bible, mravoučná podobenství a výběr Hallel (chvalořečných žalmů - halelujah, chvalte Hospodina)-,které známe jako ALELUJA<br />Jiří Bakalatulenhttp://www.blogger.com/profile/12966004219150235463noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-32872002.post-5600085172634932692008-03-10T15:22:00.002+01:002008-12-09T14:44:54.211+01:00To jsou housky,každá jiná, to jsou housky od Stalina<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi8UG_-e5kiy02eG4_xh90CAXSj1Nt0rEkzvwyBHbYCqohNsUeKEVWdFkvhhDmMRmo3Uric8UHHji9E5Hq8OPiyyrQLl2XqPOGwTBZV64BwnKQdQ6jLKhHYCo62nqE4OiDCToc/s1600-h/stalin1.jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5176119604642508370" style="FLOAT: right; MARGIN: 0px 0px 10px 10px; CURSOR: hand" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi8UG_-e5kiy02eG4_xh90CAXSj1Nt0rEkzvwyBHbYCqohNsUeKEVWdFkvhhDmMRmo3Uric8UHHji9E5Hq8OPiyyrQLl2XqPOGwTBZV64BwnKQdQ6jLKhHYCo62nqE4OiDCToc/s320/stalin1.jpg" border="0" /></a><br /><div>Není to tak dávno co dozněly diskuze týkající se únorových událostí a máme zde dvě výročí. Před 55 lety dne 5.3.1953 zemřel generalissimus Josif Vissarionovič Stalin vlastním jménem Džugašvili. O jeho smrti, životě a díle byla napsána spousta a spousta knih, takže bych nenapsal nic nového,snad jen srovnání dětství J.V.Stalina a jeho kolegy diktátora A.Hitlera bylo obdobné,oba byli vychování dominantními matkami, role otců byla zanedbatelná, spíše negativní. A jedná medicínská zajímavost-Stalin dostal mrtvici/cévní mozkovou příhodu/a upadl do bezvědomí 1.března a teprve 3.března byli povolání lékaři,takový strach vzbuzoval i ochrnutý, chroptící diktátor.<a name="t2"></a><br />Za jeho života jsem chodil do mateřské školy a moje setkání s poezii bylo díky následující říkance:<br />„To jsou housky každá jiná, to jsou housky od Stalina.Máme housek do klobouku, Stalin na ni poslal mouku.“<br />Po celém sovětském bloku se konaly velkolepá rozloučení,celé národy truchlily,také v tehdejším Gottwaldově, se po jeho smrti konala velká smuteční tryzna. Před Velkým kinem stálo rozsáhlé pódium, na kterém byla obrovská fotografie Stalina obklopené množství věnců, kolem stály plačící davy,oddělené mezerou ve které hlídkovaly lidové milice,celou scénu podmalovávala“Píseň padlých revolucionářů“.<br /><a href="http://www.freecolewort.zeli.cz/dl/music/song0011.mp3">http://www.freecolewort.zeli.cz/dl/music/song0011.mp3</a><br />Noviny vyšly s obrovskou Stalinovou smuteční fotografii a všechny se předháněly v oslavování velkého vůdce:<br />„Stalin zemřel, žije však jeho nesmrtelné dílo, jeho geniální směrnice o výstavbě socialismu a přechodu ke komunismu. Stále mohutní jím vybudovaný sovětský stát, záštita světového boje za mír a pokrok. Se Stalinovým jménem na rtech zasazují stále drtivější rány imperialistickým útočníkům hrdinní korejští vojáci a čínští lidoví dobrovolníci. Věren památce Stalinově bude všechen náš lid ještě usilovněji pokračovat ve své budovatelské práci a vybuduje novou socialistickou společnost.“<br />Jaké bylo mé překvapení, když jsem listoval ve starých předválečných novinách a našel jsem výtisk ze 14. září 1937, na první straně byla velká smuteční fotografie TGM.V dalších dnech byl popisován velkolepý pohřeb pana prezidenta.Na fotografii ze Zlína byla před s Velkým kinem prakticky identická tryzna s velkou fotografii TGM, přece však bylo něco jiné, místo lidových milicí stáli na stráži Sokoli a Legionáři. Jinak bylo vše identické, včetně plačících davů.<br />Na Stalinův pohřeb tehdy odletěl poměrně vážně nemocný Klement Gottwald, u kterého bylo diagnostikováno luetické aneurysma ( postižení aorty luetickým onemocněním ) a lékaři mu zakázali cesty letadlem. Přesto Gottwald odlétá a po svém návratu dne 14.3.1953 umírá. Fyzická námaha a stressové situace ukončily jeho život.Opět se konala tryzna, kulisy stejné jako při Stalinově smrti, jen hlavní protagonista jiný.Je zajímavé, jak někdy historie má své Déja vu.<br />Vzpomněl jsem si na tato výročí proto, že aktéři,zemřelí před 55 lety ,jsou spojeni s únorovými událostmi</div>tulenhttp://www.blogger.com/profile/12966004219150235463noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-32872002.post-52549109213983882802008-02-15T21:14:00.003+01:002008-12-09T14:44:54.347+01:00Volba prezidenta,není drama<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhFZ9E6u2TSPiLxgMuoOBRZ5nZLt3zCMBimiTbpYSpSvdnYLY8s7amFHLMT_GGvmfrp8lve2L931DtQua4M8G1cGqlPG05GFOsIKyGglyXessbdKLXmPFaQb27fbpREEItPYno/s1600-h/svejnar-klaus-117-72.jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5167303566019483698" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; CURSOR: hand" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhFZ9E6u2TSPiLxgMuoOBRZ5nZLt3zCMBimiTbpYSpSvdnYLY8s7amFHLMT_GGvmfrp8lve2L931DtQua4M8G1cGqlPG05GFOsIKyGglyXessbdKLXmPFaQb27fbpREEItPYno/s320/svejnar-klaus-117-72.jpg" border="0" /></a><br /><div>Lidé ,noviny media jsou rozhořčeny ,nad tím co se děje kolem volby prezidenta,<br />Padají názory,že by se měla zachovat tradice-třeba u tajné volby etc.<br />Já osobně bych to neviděl tak černě,když se podíváme do minulosti prezidentských voleb,všechny volby byly v této zemi doprovázeny aférami,hádkami až nechutnostmi etc.První v roce 1918 byla atypická a celkem v klidu.Při volbě 1920 jsme my<br />Češi urazili Němce a byl průser a dlouhodobé aféra s a národnostní rozbroje.V 1927 se objevili silní protikandidáti jako např. Antonín Švehla dr.h.c.,,dále probíhaly boje mezi národnostmi Češi versus Němci ,versus Slováci.TGM prohlásil že pokud nebude zvolen v první kole dále nebude kandidovat,vyjádřil se, že nebude „prezidentský poškrabek“.Karel Čapek napsal v dopise Švehlovi:„velmi mne znepokojuji hlasy novin a stran k prezidentské volbě..Lidovci se chovají kluzce-mám velkou úzkost ne o to ,ale z ostudy pod národní úroveň jak to dopadne“.<br /><br />Situaci zachránil právě Švehla ,který prohlásil,že kdo nebude volit Masaryka by zasloužil pár facek a on že je ochoten mu je dát.Masaryk prošel v prvním kole. V roce 1934 TGM již vážně nemocen přesto je donucen kandidovat Beneš měl odpůrce a jeho zvolení nebylo průchodné.Dělaly se kompromisy s komunisty ,Kteří si diktovali podmínky –kdo se má propustit z vězení atd.Po abdikaci TGM v roce 1935 byla situace pro Beneše velmi komplikována-musel udělat kompromisy se Slováky i s komunisty, myslím,že propustili Gottwalda z kriminálu,takže zase šarvátky,hádky a nechutnosti.<br />Naštěstí pod tlakem hrozby z Německa dostal Beneš tolik hlasů,kolik TGM nikdy nedostal.V roce 1945 byla Benešova volba jednohlasná a pak už volby známe.Zajímavost z volby prezidenta Gottwalda bylo,že po volbě šel s manželkou Martou na mší,kde ei nechal požehnat od kardinála Berana,aby téhož zavřel později do domácího vězení.Pak už volby byly 100%.<br />Jedny z voleb prezidenta Havla byla také obrovská šaškárna,tenkrát 16 hodin mluvili republikána plili na V.Havla ,až Dáša Havlová musela pískotem protestovat.Václav Havel tenkrát vyhrál o 1 hlas a to byl zavřený Sládek.Takže prezidentská volba není žádné drama jen se pokračuje v českém pimprlovém divadle.<br />Nihil novum sub sole.</div>tulenhttp://www.blogger.com/profile/12966004219150235463noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-32872002.post-81483476358389839222008-02-01T20:45:00.000+01:002008-12-09T14:44:54.550+01:00Nebojme se budoucnosti,aneb kariéra lvíčka Caesara<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGcTWQ0es29kIYAdhduIHrMYj2-s-UpUv9MJRTM4u1vGE2I0T_e-9CKBcXANkReTLdasR_nYuv7I4fdi9wVmTCd5FY3fLn2jW4ilcvnU5WSH6rN8Y3FGmULlognZT3gIcixds/s1600-h/deska1.jpg.jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5162454653223489234" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; CURSOR: hand" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGcTWQ0es29kIYAdhduIHrMYj2-s-UpUv9MJRTM4u1vGE2I0T_e-9CKBcXANkReTLdasR_nYuv7I4fdi9wVmTCd5FY3fLn2jW4ilcvnU5WSH6rN8Y3FGmULlognZT3gIcixds/s320/deska1.jpg.jpg" border="0" /></a><br /><div>Když v roce 12.7.1932 letecká nehoda předčasně ukončila plodný život geniálního zlínského velkopodnikatele, byla při té příležitosti firmou ESTA vydána gramofonová pamětní deska. V současnosti je v digitalizované podobě přístupná na této <a href="http://www.inzlin.cz/bata">www.inzlin.cz/bata</a><br />Skládá se ze tří částí - z projevu Tomáše Bati, který je jediným zachovaným projevem slavného ševce, z recitace jeho závěti/ideový pasus/, kterou předčítá člen činohry Divadla na Vinohradech František Smolík-je zajímavé,že text je podbarven „Písní práce“.Tomáš Baťa tuto píseň,kterou bohužel komunistický režim zprofanoval,velmi ctil,bral ji jako oslavu práce.V závěru pak ESTA-ORCHESTR a PĚVECKÉ KVARTETO hraje a zpívá , T.Bati nejoblíbenější píseň "Neumrem na slame", která je na začátku a na konci podbarvena zvuky startujícího a na konci vynechávajícího leteckého motoru, který symbolizuje onu nešťastnou nehodu.<br />K této desce se váže zajímavá historka, která byla zachycena v roce 1935 v časopise "Zlín" pod názvem "Kariéra zlínského lva Césara ". Tento lev byl zakoupen Tomášem Baťou jako přírůstek do zlínské zoologické zahrady. Dostal prostornou a světlou klec v zámeckém parku pod Klubovním domem.<br />Proslov T.Bati "Polovina lidí na světě chodí bosa a sotva pět procent obyvatelstva je dobře obuto. Tu vidíme nejlépe, jak málo práce jsme dosud vykonali a jak ohromná práce očekává všechny ševce tohoto světa."<br />Závěr ideového pasu"Byla to touha tvořit, poskytnouti stále větší množství účasti na výhodách, které náš závod jak zaměstnancům tak zákazníkům poskytoval. Pokud budete této velké idey sloužiti, potud budete ve shodě se zákony přírodními i lidskými. Jakmile ale budete každý pamatovati sám na sebe, jakmile přestanete sloužiti svým závodem všeobecnu, stanete se zbytečnými a padnete neodvratně."(z projevu Tomáše Bati, Zlín, 1. května 1931)<br />Lvíček César má svoji zvěčněnou podobu. Sloužil jako předloha sochaři Bohumilu Kafkovi k monumentálnímu sousoší M. R. Štefánika v Bratislavě, u jehož nohou stál lev. Z této sochy dnes existuje právě jen on, Bratislavané mu říkají“česká mačka“.<br />V květnu 1931 byl na zahradě vily Tomáše Bati natáčen slavný Baťův projev "Nebojme se budoucnosti " firmou Fox Movieton News (to je onen zmiňovaný a jediný zachovaný zvukový snímek velikého tvůrce Zlína). V té době stála Césarova klec na zahradě Baťovy vily a když se do projevu pozorně zaposloucháte, uslyšíte na závěr řvoucího lvíčka Césara. Na dvou místech se zde ozývá jeho temné mručení, sice jako vzdálené zvukové pozadí, ale přece jen dobře slyšitelné.<br />Jak píše tehdejší tisk: "Až se znovu setkáte s tímto snímkem, poslouchejte pozorně. Tomáš Baťa mluví pevným ostrým hlasem o veliké práci, jež čeká všechny ševce tohoto světa a ve dvou místech ozývá se za jeho slovy temné mručení lvíčka Césara. Tak se připojil královským hlasem k hlasu svého pána."</div>tulenhttp://www.blogger.com/profile/12966004219150235463noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-32872002.post-4523369973510246442008-01-01T20:34:00.001+01:002008-12-09T14:44:54.877+01:00P.F. 2008<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjE5A58g-Mu1g-TnErgMX8v7eTEWYfMfWFiu-3Q5WayoR4p1X_o5FLtNrAZWXEY5ukRG66bcG6E06zt7w7xWuDHzI1PKC-FlvPIkZNOUrM8ztD-5ROJ8Y1SCZk9Te5YkVkc8nM/s1600-h/pf.jpg.jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5150595300284602802" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; CURSOR: hand; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjE5A58g-Mu1g-TnErgMX8v7eTEWYfMfWFiu-3Q5WayoR4p1X_o5FLtNrAZWXEY5ukRG66bcG6E06zt7w7xWuDHzI1PKC-FlvPIkZNOUrM8ztD-5ROJ8Y1SCZk9Te5YkVkc8nM/s320/pf.jpg.jpg" border="0" /></a><br /><div></div>tulenhttp://www.blogger.com/profile/12966004219150235463noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-32872002.post-18314465662793208402007-12-12T11:19:00.000+01:002007-12-12T11:24:42.083+01:00Dopis Francise Churche Virginii O´Hanlon z roku 1897<em>Vážený vydavateli. Je mi osm let. Někteří mí kamarádi říkají, že žádný Santa Claus neexistuje. Můj táta říká, že to co napíše Sun je pravda. Prosím, řekněte mi pravdu, existuje Santa Claus?Virginia O´Hanlon, 115 West Ninety-fifth, Street, New York<br /><br /></em>Tento dopis osmileté Virginie dostala jednoho prosincového dne roku 1897 redakce newyorského deníku The Sun. Redakce zprvu nevěděla, co s dopisem malé Virginie dělat. Pak šéfredaktor Francis Church rozhodle, že důvěru malé čtenářky nelze zklamat. Rozhodl se odpovědět Virginii osobně na titulní straně svých novin. Od té doby The Sun otiskoval dopis malé Virginii každé Vánoce. Když v roce 1950 zanikl, pokračovali v této tradici ostatní. Letos se rozhodla pokračovat v tradici i redakce deníku Metro<br /><br /><em>Milá Virginie,<br />Tvoji malí přátelé nemají pravdu. Věří pouze tomu, co sami vidí; věří, že nemůže existovat nic, co nemohou postihnout svým malým rozumem. Všechen lidský duch je malý, ať náleží dospělému nebo dítěti. Ve vesmíru se ztrácí jako maličký hmyz. Takový mravenčí rozum nepostačuje, abychom postihli a pochopili celou pravdu.<br />Ano, Virginie, Santa Claus existuje. Existuje stejně jistě jako láska, velkorysost a věrnost. Jelikož toto vše existuje, může náš život být krásný a plný jasu. Jak ponurý by byl svět bez Santa Clause! To bychom neměli ani Virginii, ani víru, ani poezii – nic z toho, co život činí snesitelným. Zůstal by jen třepotavý zbytek viditelné krásy. Avšak světlo dětství, které prozařuje svět, by muselo uhasnout. Santa Claus existuje, protože jinak bys nemohla věřit ani svým pohádkám. Jistě, mohla bys požádat tatínka, aby na Štědrý večer vyslal lidi, kteří by Santa Clause chytili. Ale žádný z nich by ho nespatřil. Co by to dokázalo? Žádný člověk ho nevidí jen tak. To nedokazuje vůbec nic.<br />Nejdůležitější věci zůstávají mnohdy skryty našim zrakům. Například víly, které tančí v měsíčním svitu na paloučku. A přesto existují. Cokoliv vidíš, nikdy nespatříš všechno. Můžeš rozlomit kaleidoskop a hledat nejkrásnější barevné útvary. Najdeš pár pestrých střepin, nic víc. Proč? Protože skutečný svět je zahalen závojem, který ani žádné násilí nedokáže protrhnout. Poodhrnout ten závoj může pouze víra a poezie a láska. Potom najednou spatříme všechnu krásu a nádheru za ním. Je to také pravda?, zeptáš se asi. Ano, Virginie, je, a nic na tomto světě není pravdivější a trvalejší. Santa Claus žije, a bude žít věčně. Ještě tu bude za desetkrát deset tisíc let, aby potěšil děti jako jsi Ty a naplnil radostí každé otevřené srdce.<br />Veselé vánoce, Virginie, Ti přeje<br />Tvůj Francis Church</em>tulenhttp://www.blogger.com/profile/12966004219150235463noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-32872002.post-72130037410854862722007-09-12T21:08:00.000+02:002008-12-09T14:44:55.149+01:00Co stojí pacient dle regionů<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgy3yjSNzP14Wimc65G8o6UoY62QGQfmNGKQYDty7QoS08biFDpcmftUMguR7_csxsyzhtD0lANG9qh-_nC8qkmX4ycFdTUPQ6DXOTybFi8ncYlEs9nQwU3QhWew9QDnNd2Ha0/s1600-h/kolikstojí+pacient.png"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5109397853280143250" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; CURSOR: hand; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgy3yjSNzP14Wimc65G8o6UoY62QGQfmNGKQYDty7QoS08biFDpcmftUMguR7_csxsyzhtD0lANG9qh-_nC8qkmX4ycFdTUPQ6DXOTybFi8ncYlEs9nQwU3QhWew9QDnNd2Ha0/s320/kolikstoj%C3%AD+pacient.png" border="0" /></a><br /><div>Tabulka ukazuje kolik VZP vynaloží peněz na jednoho občana dané lokality/<span style="color:#ff0000;">nutno podotknout že platba zdrav.pojištění nezná územních rozdílů</span> /-přečtěte si malou tabulku pod obrázkem ,že se vztahují na občana kraje at se léčí kdekoliv<br />na to poukazuji už asi 5 let,snad může býti jedno kladné vysvětlení,že Valaši jsou asi zdravější<br />tabulku jsem si schoval ve srovnání s rokem 2002 se nůžky výdajů na jednoho pojištěnce zvětšují.</div>tulenhttp://www.blogger.com/profile/12966004219150235463noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-32872002.post-89171200871386279562007-08-21T09:29:00.000+02:002008-12-09T14:44:55.306+01:00diskuze k 21.srpnu<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi8s930VOwftIh_Y3Ly5QRmvUvAqu7z9aSo-7vlFadevJTgejWUnH0gx1PfDOrkXPPh7IMGJ-xJRhWMwTLliFytzPAOa3OjwjY0A91W73_q2cr3DWghJVPCchCripRbomT42uQ/s1600-h/P1030427.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5101054823012641170" style="FLOAT: right; MARGIN: 0px 0px 10px 10px; CURSOR: hand" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi8s930VOwftIh_Y3Ly5QRmvUvAqu7z9aSo-7vlFadevJTgejWUnH0gx1PfDOrkXPPh7IMGJ-xJRhWMwTLliFytzPAOa3OjwjY0A91W73_q2cr3DWghJVPCchCripRbomT42uQ/s320/P1030427.JPG" border="0" /></a><br /><div><br /><strong>český národ a vina: Autor: baci IP: 88.102.43.xxx Datum: 21.08.2007 09:26<br /></strong>myslím jsi,že jsme všichni příslušníci českého národa a tu na Vás juknou zajímavé věci a tak lekce historie nikoho nezabije.Letos je 80.výročí založení Batovy nemocnice-napsal jsem o tom knihu,kterou ted doplnuji k novému vydání o léta 1939.1945.Minulý týden jsem byl v archivu a jeden dokument jsem čirou náhodou otevřel na str 30 a jukl na mne titulek,Výstava a vycházka pod názvem "Odkaz Rainharda Heydricha"-Tato akce jak jsem si později zjistil byla centrálně řízena odbory,ale to je jedno a ještě tam byl krásný plakát ČSČK,kde hrdiný německy voják se zbrani v ruce .přesně tak jak jsme později vídali vojáky sovětské.Pod tím byl napis Daruje krev hrdinům a obráncům naší vlasti.Myslím že je to krásně napsano Mt 7,4Pokrytče, vyjmi nejprv břevno z oka svého, a tehdy prohlédneš, abys vyňal mrvu z oka bratra svého.<br /><a class="react" title="zareaguj na příspěvek" href="http://neviditelnypes.lidovky.cz/diskuse.asp?iddiskuse=A070820_185204_p_spolecnost_wag&reakce=17305923">reagovat</a><a name="17305675"></a><br />otázka viny K.Jaspers: Autor: baci IP: 88.102.43.xxx Datum: 21.08.2007 09:17<br />otázku viny nejlépe a zatím nedostižně popsal K.Jaspers v svých otázkách viny německého národa-doporučuji přečíst,vyšla prave v těchto dnech ve svém třetím vydání.Vinu rozdeluje do 4 kategorii a jen malý úryvek",že nikdo na světě nemůže morálně odsoudit kohokoliv,jedině snad by byl předmětem odsouzen on sám.......Myslím si že Jaspersova analyza je platná i v dnešné době.</div>tulenhttp://www.blogger.com/profile/12966004219150235463noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-32872002.post-25652790971526499612007-08-06T08:29:00.000+02:002008-12-09T14:44:55.562+01:00Vzpomínka na prim.Rostislava Lukaštíka<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiSpHnR-WMSMMosY_H2OiNzXWvNb3KHOz-EI-H-g66VtribRxgF8DbGt8_cToVN-hEACDhBfElSaB4koDjsIpng4s2TfME_VzTWR4rQYWm4567sWtE4cSLf932sMHamXPhuB5w/s1600-h/R.LukaÅ¡tík+F.Bakala.jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5095472833306798674" style="FLOAT: right; MARGIN: 0px 0px 10px 10px; CURSOR: hand" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiSpHnR-WMSMMosY_H2OiNzXWvNb3KHOz-EI-H-g66VtribRxgF8DbGt8_cToVN-hEACDhBfElSaB4koDjsIpng4s2TfME_VzTWR4rQYWm4567sWtE4cSLf932sMHamXPhuB5w/s320/R.Luka%C5%A1t%C3%ADk+F.Bakala.jpg" border="0" /></a><br /><div><em><strong>Ve věku 81 let zemřel emeritní primař Interního oddělení A MUDr.Rostislav Lukaštík</strong></em>.<br /><br />Prim. Dr. Lukaštík se narodil 6. dubna 1926 v Přerově. Po vystudování Lékařské fakulty Palackého univerzity v červnu 1951 začínal na interním oddělení u prim. Dr. Vejrosty ve vsetínské nemocnici, na kterého po celý život vzpomínal a vždy se považoval za jeho žáka. Jeho životní cesta nebyla lehká , protože jeho tatínek byl sokolský starosta a za války působil v odbojové organizaci Obrana národa a v roce 1948 byl odsouzen na 10 let v Leopoldově.Do Závodního ústavu národního zdraví v Gottwaldově byl poslán v roce 1955 jako odborný internista a kardiolog. Odtud přešel na post zástupce přednosty Interního oddělení Baťovy nemocnice prim. Dr. F.Fojtíka. Další desetiletí pak působil jako ordinář pro kardiologii. V roce 1968 se stal iniciátorem vzniku Kardiologických dnů ,které proslavily Zlín po celé republice a sám byl opakovaně zvolen za člena výboru České kardiologické společnosti.Prof.MUDrZdeněk .Fejfar významný český kardiolog panu primáři MUDr.R.Lukaštíkovi vzdává hold ve své životopisné knize "Česká kardiologie a kardiologové“ píše o jeho velkém přínosu pro rozvoj české kardiologie zejména v terénní praxi ,dále píše, že díky jeho odborným znalostem a osobním vlastnostem lze dělat špičkovou kardiologii i mimo univerzitní centra.<br />V roce 1971 se interna rozděluje na dvě části. Na oddělení A se stal přednostou Dr.R. Lukaštík a odd. B vedl prim.Dr. Jaroslav Rybka, CSc.<br />Interní oddělení A se pod jeho vedením zaměřilo na kardiologii. Jako aktivní člen Československé kardiologické společnosti byl oceněn nejvyššími kardiologickým vyznamenáním "Libenského medailí". V roce 1971 při této příležitosti kardiologických dnů byla na jeho oddělení otevřena první koronární jednotka v nemocnici okresního typu .Tato jednotka se stala vzorem při budování dalších KJ v okresních nemocnicích.<br />Dalším záslužným počinem v jeho životě bylo otevření kardiostimulačního centra v nynější nemocnici v roce 1982, které bylo spádovou oblastí pro dnešní celý zlínský kraj. Na jeho interním oddělení byl v roce 1989 instalován první echokardiografický přístroj v okrese .<br />Jeho celoživotní práce byla oceněna čestným členstvím v internistické a kardiologické společnosti Jana Evangelisty Purkyně<br />Miloval svou internu a své pacienty, jeho práce mu byla i koníčkem, pro což svědčí jeho výrok: „ Co myslíte, že jsem dělal, když mi bylo těžko? Šel jsem za svými pacienty do nemocnice.“<br />Ve svých 65 ti letech předal vedení interního oddělení prim. Dr. Františku Kelovi. Dlouhou dobu se ambulantně věnoval své milované kardiologii v ambulanci.<br />Myslím,že v tomto období všichni kdo měli problémy se srdíčkem prošli jeho oddělení nebo ambulanci.<br />Z jeho blízkých přátel bych jmenoval prim. a doc. Dr. Karla Kuběnu a Dr.Františka Bakalu , které spojovala láska k hudbě, výtvarnému umění a víra. Dovolím si citovat jeho slova: „Když se jako já denně ocitáte v blízkosti smrti, musíte v něco věřit. Držíte-li pacienta za ruku a ta ruka náhle klesne, musíte věřit, že ten člověk odchází do nějakého krásného světa.“<br />V roce 2006 mu byla udělena Cena města Zlína za celoživotní obětavou práci ve službě lidem při péči o jejich zdraví v oboru interního a kardiologického lékařství, za lidský vnímavý a zodpovědný přístup k pacientům a za vynikající výsledky v uvedeném oboru medicíny.<br />Při příležitosti 8O- tého výročí založení Baťovy nemocnice dne 14.9.2007 v Městském divadle bude jeho práce oceněna pamětní medailí,pan primář si ji ,bohužel,již nevyzvedne. .Postaví se tak do řady velkých osobností Baťovy nemocnice vedle prvního ředitele B.Alberta a primáře dr.J Černoška a dalších.<br />Pokud někde existuje kardiologický Olymp ,a on jistě existuje,tak tam pan primář R.Lukaštík určitě je a divá se na nás.<br /><strong>Contrā vim mortis nōn est medicāmen in hortīs –<br />Proti síle smrti se v zahradě nenachází žádná léčivá bylina</strong></div>tulenhttp://www.blogger.com/profile/12966004219150235463noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-32872002.post-79280359694543833972007-08-05T21:50:00.000+02:002007-08-13T10:30:05.170+02:00Jak jsem diskutoval na netu<strong>jak jsem diskutoval na netu</strong><br /><br />........libí se mi spojení "s křtem praporu mladých komunistů " nemá to daleko od vysvěcení ,jen bych neby tak nervozní.Generace ,která prožila tzv Sartrovo století" jak nazval svoji knihu jen franzouzský filosof a žék mistra.Tehdy se masově četli Sartre,Gide,Camus a jiní-najdětě si v nich zmínky o komunismu.Ale už tenkrát platilo v Evropě heslo"Když má člověk 18 a není levý ,tak nemá srdce,když má člověk 30 let a je levicový,tak nemá rozum"<br />.........<br /><strong></strong><br />......tento problém-hvězd spoŕtovních,filmových televizních-popsal krásně Neil Postman ve své knize Amusing ourself to Death,má trochu pocit že paní Bobošíková od něj trochu opisuje.Tak kniha ale byla na západě velký hit ale už dávno a dokonce Roger Waters natočil inspirován touto knihou smutnou písen Amused to Death<br /><br />...................Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk."Karel Havlíček Borovský ve svém časopise "SLOVAN" 26.7.1850<br /><br /><br /><br />......Slova José Ortegy y Gasseta, intelektuála, který velmi osaměle v socializačním meziválečném třeštění varoval před „vzpourou davů“: „Být levicový stejně jako pravicový je jeden z nesčetných způsobů, jež si člověk může vybrat, chce-li se stát imbecilem.“<br /><br /><br /><br />........vše se vším souvisí-je taková hříčka darwinovsko-materialistická,aneb jak staré panny v Anglii rozvinuly britské imperium.Na anglickém venkově a mestech staré panny chovají kočky,když je více koček ubývá myší a polních hrabošů je spousta prázdných děr v zemi po myších a hraboších.když je hodně těcto prázdných děr je více vos a čmeláků protože si staví hnízdo v zemi, zvláště v opuštěných děrách hraboších a krtčích.Když je hodně čmeláků dochází k lepšímu opylení jetele a je velké množství jetele,když je mnoho jetele zvyšují se počty dobytka krav ,býku je tedy mnoho masa,když je hojně masa chasnici vesničti i mestští jsou zdraví a bujní a pak vyrážejí na lodích a rozšiřují britské imperium amen<br />baci<br /><br />.................když jsem jako student se chtěl dovědět něco bližšího o Rusku byl jsem maminkou odkázán k přečtení dila Dostojevského,po jeho předčení se nabyl dojmu,že jsem zahlédl kousek ruské duše v naší době je další výpovědí Solženicyn.Je celkem zajimavé že oba napsali deníky se svými názory a myšlenkově tyto byly shodné-jsou obrockými nacionalisty dále velká čirá Rus je světová velmoc je ještě oasou mravnosti a čisté náboženské idey,která má i silou spasit ostatní zkažený svět a tato myšlenka byla vždy v hlavách všech ruských představitelů tedy i Putina .Za svoji osobu nechci být spasen stačila mi minulost a i když jsem měl k raketám lehce pozitivní vztah,nyní po těchto vyhrůžkách jse 100% pro.<br />S Evropou zejména s němci to bude složitější kdyi si pamatuje na diskuse kolem Pershingů a SS22 ten si pamatuje tehdy v němcku převládající názor Lieber rot als tot.Na tom je pikantní,že jde vlastně o převrácený názor J.Goebblese.Tenkráte R.Reagan to ustal a komunistický svět se zhroutil<br />baci<br /><br />....................vždy mně mrazilo z toho,že jsem jen objektivní realita ,která může býti nebo nemusí naplněna informací či bity ,memy etc.Vždy se mne zmocňovala úzkost při tvrzení,že láska je jen složitá chemická reakce eventuálně jistý pohyb molekul atomů nebo čehokoliv.Klid v duši mám díky C.G.Jungovi,který napsal,že Cogito je jen nejnižší a nejednoduší část vědomí.Jen na okraj uvádím ,že C.G.Jung byl velkým přítelem s Paulim a napsali spolu podivuhodnou knihu.<br />Dále si vzpomínám na krásnou psychiarickou formulaci"jeho senzuální anhedonismus vycházející ze sžíravé skepse rozumové vyplýval z nemožnosti definovat objektivní realitu"<br />bacitulenhttp://www.blogger.com/profile/12966004219150235463noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-32872002.post-87596365547120742602007-07-12T12:38:00.000+02:002008-12-09T14:44:55.996+01:00Jak získat magickou moc Karlova mostu<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgaWp8JML0oA-knsZwsf4tYSllKgKhBrqP7xt1G4E-JY3eIjWv2SAu2TwNkjksu5U9Duf8G24H33-iIkJ-UGcLDzfTWjVyeYnvmaUE5QlD0sk80Gl7B9-0B73-NcIqZ_1fCftQ/s1600-h/99.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5086259571370940434" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; CURSOR: hand" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgaWp8JML0oA-knsZwsf4tYSllKgKhBrqP7xt1G4E-JY3eIjWv2SAu2TwNkjksu5U9Duf8G24H33-iIkJ-UGcLDzfTWjVyeYnvmaUE5QlD0sk80Gl7B9-0B73-NcIqZ_1fCftQ/s320/99.JPG" border="0" /></a><br /><div><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh58MNnO138q5PWvepo3vgFH5bQDFx-UJp0CU5sYpka0qL_JcLi0lIUoUfsx2tX4_OUQQVBfOU40yc27rSW1vHQUMr-RxPkAYHoXu6CQjv_sKYHtekIswDuK-pLJxoNhsEhIoQ/s1600-h/96.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5086259262133295106" style="FLOAT: right; MARGIN: 0px 0px 10px 10px; CURSOR: hand" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh58MNnO138q5PWvepo3vgFH5bQDFx-UJp0CU5sYpka0qL_JcLi0lIUoUfsx2tX4_OUQQVBfOU40yc27rSW1vHQUMr-RxPkAYHoXu6CQjv_sKYHtekIswDuK-pLJxoNhsEhIoQ/s320/96.JPG" border="0" /></a><br /><br /><div>Jak získat magickou moc Karlova mostu.<br /><br />V minulých dnech proběhlo „magické“ 650. výročí položení základního kamene Karlova mostu jeho císařským veličenstvem Karlem IV., kterého mistr Vojtěch Rankův z Ježova označil v pohřební řeči za zemřelého za Otce vlasti - PATER PATRIE.<br />Vše o Karlově mostu bylo napsáno, řečeno, natočeno, zobrazeno, zinternetováno.<br />Zdá se tedy, že již není co dodat. Přesto bych si dovolil malé doplnění o zajímavost, kterou o Karlově mostu znám z dětství a do dnešního dne o ní marně někde hledám zmínku.<br />Pocházím ze Zlína a díky široce rozvětvené rodině tatínka mám v Praze poměrně rozsáhlé příbuzenstvo. Jako mladého kluka mně bavila historie a měl jsem to štěstí, že v Praze bydlel strýček, starý soudní rada, který Prahu miloval a dokonale znal její historii. O prázdninách si vždy udělal dva týdny času a vodil svého venkovského synovce po metropoli; naučil mě Prahu milovat a já dodnes tvrdím, že Praha je nejkrásnější město nejen ve střední Evropě.<br />Každý den mně provedl nějakou pražskou uličkou a pověděl mi o ní vše - začal střechou, pokračoval římsami oken až po dlažbu, uvedl všechna data a zajímavé informace prostě vše. Na konci uličky mě ještě upozornil, na nejbližší pánské záchodky ( byl již starší pán) a důle-<br />žitost této informace jsem s narůstajícím věkem pochopil...Na Karlově mostu jsme byli x-krát. Strýček mě upozornil na věc, o které se prý málo ví a není prý ani moc publikována. Cestou na Malou stranu, asi v poslední třetině, po pravé straně narazíte na sochu svatého Jana Nepomuckého. Na jejím podstavci je reliéf zobrazující jeho mučení - svrhnutí do řeky. Pověst říká, že tomu, kdo si na tento výjev sáhne, budousplněna jeho přání. Nádherně vyleštěná mosazná ploška reliéfu od rukou statisícůnávštěvníků dokazuje, že tuto šanci nepromarní nikdo. Vysvětlil mi však, že pravé místo svržení Nepomuckého do Vltavy je jinde. Asi 30 metrů nazpět ke Starému městu je v kamenném zábradlí dvojramenný kříž, který prý označuje pravé místo spojené se smrtí sv.Jana Nepomuckého. Zde je tedy možnost získat světcovu přímluvu a navíc také možnost propojení s magickými silami Karlova mostu. Postup je následující - nejprve musíte levou ruku položit na mosazný kříž, poté se ukazováčkem pravé ruky se dotknou mosazného kolečka o průměru asi 1,5 cm na stěně vpravo a závěrem je nutno šlápnout pravou nohou na menší mosazný váleček, který se nachází vpravo na zemi. A takto, spojen se všemi atributy, už jen člověk nechá proudit staletou magickou sílu Karlova mostu do vědomí i nevědomí. Všechny tři uvedené atributy existují dodnes, zajímavé však je, že jsem zatím na mostě nepotkal jediného průvodce, který by o tomto magickém místě věděl.To je tedy vzpomínka z mého mládí. Jestliže někdo zná bližší podrobnosti byl bych velmi rád, kdyby mě doplnil, opravil či upřesnil historku, která mi byla v dětství vyprávěna mým strýčkem.Pokud Vás rozčiluje vláda, manžel/ka, nadřízený, media či cokoliv jiného, cítíte se úplně vybitý, nic si z toho nedělejte, jděte se nabít magickou energii Karlova mostu a získat přímlu-vu sv. Jana Nepomuckého.</div></div>tulenhttp://www.blogger.com/profile/12966004219150235463noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-32872002.post-20267068046338230572007-06-20T10:18:00.000+02:002008-12-09T14:44:56.159+01:003.7.2007 -70 let sir Tom Stoppard<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjRbrSwT8JAH7oScgkprjG9RJ_bfJ2iNWjBQWMVFnbsf56iDPF_AvbVtKOPdlDLxjsJ0-PMyQp4c0G1Hpz9byW4QIWys4zlPkIHr7SAQAX1-Tq174U0GIKCb1msGaF2v77LuGY/s1600-h/t.stopp+bakala.jpg.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5085847941500513074" style="FLOAT: right; MARGIN: 0px 0px 10px 10px; CURSOR: hand" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjRbrSwT8JAH7oScgkprjG9RJ_bfJ2iNWjBQWMVFnbsf56iDPF_AvbVtKOPdlDLxjsJ0-PMyQp4c0G1Hpz9byW4QIWys4zlPkIHr7SAQAX1-Tq174U0GIKCb1msGaF2v77LuGY/s320/t.stopp+bakala.jpg.JPG" border="0" /></a><br /><div align="center">Když byl sir Tom Stoppard promován Doctorem honoris causa na Janáčkově akademii múzických umění, v závěru své řeči pronesl: „Před několika lety jsem potkal starou paní, která žila jako dítě ve Zlíně. Když jí bylo pět let, ošklivě se řízla do ruky a doktor Sträussler jí ránu zašil. Řekla mi, že to byl ten nejhodnější pan doktor, kterého si děti volaly, když měly spalničky nebo jiné dětské nemoci. Stará paní natáhla ruku a ukázala mi, kde jí zůstala jizva. K té drobné stopě po otcově krátkém životě se dnes jaksi vracím.“ Tou paní byla Zarja, dcera prvního ředitele Baťovy nemocnice ve Zlíně MUDr. Bohuslava Alberta.<br /><br />V této nemocnici se Tom Stoppard narodil.<br />Jeho otec MUDr. Evžen Sträussler se narodil 7.1.1908 v místě Podmokly, okres Děčín. Poté jeho rodina bydlela v Brně, na Francouzské ulici. V Brně absolvoval osm tříd klasického gymnázia a později Lékařskou fakultu, na které promoval v roce 1932. V posledním roce před promocí jako medik pracoval v Baťově nemocnici ve Zlíně.<br />Je známo, že za pobytu v Brně byl členem brněnské židovské komunity a členem spolku stoupenců Českého židovského hnutí. Byl jmenován jedním z jeho posledních předsedů, v roce 1929 byl tedy medik Sträussler jeho posledním předsedou.<br />Matka Toma Stopparda se za svobodna jmenovala Marta Becková, pocházela z šesti dětí.<br /><br />Osud obou jeho rodičů byl spjat se zlínskou Baťovou nemocnicí, kam MUDr. Evžen Sträussler ihned po promoci nastoupil. MUDr. Evžen Sträussler byl do práce přijat dne 4.2.1932, a to do dílny 4890 ( pod tímto číslem byla vedena nemocnice ) jako externí lékař.<br />Je docela zajímavé listovat a číst v jeho zaměstnanecké kartě a zjišťovat, co všechno firma Baťa od svých zaměstnanců vyžadovala. Co se z této karty dočteme? Že se oženil 23.6.1934, manželka byla za svobodna Marta Becková, narozená v roce 1911, rovněž zaměstnána ve firmě Baťa. Z karty vyčteme i majetkové poměry – rodiče Toma byli tehdy nemajetní, domek neměli.<br />V dotazníku firmy Baťa v odpovědi na dotaz „čím byl Váš otec“ MUDr. Evžen Sträussler uvádí, že vrchní státní rada, matka že byla v domácnosti. U otázky „proč se ucházíte o práci v našem závodě a kdo Vám tomu radil“ je poznámka MUDr. Alberta, který si ho všiml, již jako medika, proto ho doporučil. Na otázku „jaký máte majetek“ MUDr. Evžen Sträussler dopověděl – žádný, „jakou má cenu“ – žádnou, „kolik korun máte uspořeno“ – nic, „kolik dluhů“ – žádné. Následovaly dotazy „kolik potřebujete na byt, světlo ( strava je zaopatřena v nemocnici ), šatstvo a obuv – 300 korun/3 600 korun měsíčně 600 korun, zábava a požitky – 100 korun/ 1 200 korun, úhrnem potřebujete měsíčně 800 korun/ 9 600 korun, „byl jste někdy v naší firmě“ – odpověď zněla ano, praktikoval jsem v Baťově nemocnici jako medik.<br /><br />Při práci na publikaci o historii Baťovy nemocnice – „Baťova nemocnice 1927 – 2002“ jsem prostudoval všechny dostupné archivy. Velkou část informací o rodině Sträusslerově jsem získal zejména od MUDr. Máčela, který psal historii židovských lékařů v Baťově nemocnici. Byl vlastně jedním z prvních lidí, který navázal kontakt s maminkou Toma Stopparda a dlouho si s ní dopisoval. V roce 1997 Tomu Stoppardovi píše: „Vážený pane, studoval jsem archivy firmy Baťa a našel jsem osobní kartu Vašeho otce, pana MUDr. Evžena Sträusslera, který zahynul v Singapuru.“<br />Ze vzpomínek paní Sträusslerové-Stoppardové se dovídáme, že ukončila školu, udělala sekretářský kurz a nastoupila do firmy Baťa – bylo jí 18 let. Občas jezdila na lyže a jak píše -jednou byla na lyžařské túře, večer byla oslovena mladým lékařem a vyzvána k tanci. Tak poznala svého manžela, který během prázdnin v Baťově nemocnici pracoval jako medik a po promoci do ní nastoupil jako lékař.<br />Paní Sträusslerová dětem vyprávěla o jejich otci: “ Váš otec nebyl hezký podle běžných měřítek, ale byl velmi inteligentní a měl značný šarm. Já jsem vždycky obdivovala jeho prvotřídní mozek, ale byl velmi skromný. Jeho poctivost byla absolutní. Každý ho měl rád, personál i pacienti. Měl snahu být praktickým lékařem, být nejlepším, chtěl se stát srdečním a plicním specialistou.“<br />Dalším zdrojem informací o MUDr. Evženu Sträusslerovi byla tehdy ještě žijící paní Marie Albertová, manželka zakladatele Baťovy nemocnice MUDr. Bohuslava Alberta. S paní Albertovou jsem si dlouho dopisoval, věnovala mi kompletní archiv svého muže.<br />Tom Stoppard se s paní Albertovou osobně setkal v dubnu 1996 a v roce 1998. Tehdy mu řekla, že její dvě dcery měly jeho tatínka velmi rády, považovaly ho za nesmírně laskavého člověka a když byly nemocné chtěly, aby je ošetřoval jenom on. A tady se dostávám k jizvě, kterou Tom Stoppard zmiňoval ve své slavnostní řeči - Zarja, dcera paní Albertové, popsala jak si udělala tu jizvu – strčila ruku do okna a pořezala se sklem a MUDr. Evžen Sträussler jí ránu zašil.<br /><br />MUDr. Evžen Sträussler se stal asistentem MUDr. Alberta, patřil mezi jeho favority. Když byl nějaký problém, byl k němu MUDR. Albertem poslán a dal všechno do pořádku.<br /><br />Marta Becková a MUDr. Evžen Sträussler se vzali 23.6.1934. V roce 1935 se jim narodil syn Petr a 3.7.1937 syn Tomáš. A zde se opět vrátíme k osobní kartě MUDr. Evžena Sträusslera, ve které nalezneme poznámku, že dítě Tomáš dostalo novorozenecký dar od firmy Baťa v hodnotě 1 000 korun, byla mu založena vkladní knížka, zapsáno panem Červenkou. U firmy Baťa bylo zvykem, že každé dítě zaměstnance po svém narození dostalo 1 000 korun, jež byly uloženy na vkladní knížku a které se mohly vybrat až v jeho18 letech. Dále v kartě narazíme na hodnocení MUDr.Alberta, ve kterých pravidelně posuzoval chování MUDr. Evžena Sträusslera, jeho vůdčí schopnosti, poměr k závodu. Byl vždy hodnocen velmi dobře, organizačně schopný a v závěru je napsáno – v letech „1937-38 je na vzestupu“.<br />Po svatbě se Sträusslerovi nastěhovali do baťovského domku, do klasické baťovské krychličky, na Podvesnou III, č.p. 2619. Byla to tenkrát tzv. „lékařská ulice“, protože na rohu bydlel MUDr. Vrba s manželkou. Od paní Vrbové, kterou jsem chodil pravidelně navštěvovat a která byla velmi čilá, jsem se dozvěděl zajímavost - vyprávěla mi, že tatínek Toma Stopparda MUDr. Evžen Sträussler z práce chodil vždy kolem jejich domku a speciálně v pátek, když pekla buchty, se u nich zastavil. Paní Vrbová před dvěma lety zemřela.<br />Vedle Sträusslerů bydlel MUDr. Gellért, také židovského původu.<br />Zajímavá je zpráva speciální sociální služby, která byla zřízena firmou Baťa a kterou vedl pan Siegl a paní Anna Baťová. Navštěvovali rodiny v domcích, kontrolovali jejich životní úroveň a učili je. Komunistický režim to popisoval jako kontrolování dělníků v domácím prostředí, skutečnost však byla jiná; do moderních domů se nastěhovali Valaši z blízkého okolí, pro které byly některé věci ( splachovací WC, vana ) zcela neznámé. Tato služba byla určena k tomu, aby je naučila žít v moderním bytě. Paní Anna Baťová navštěvovala všechny domovy, včetně lékařských, navštívila i dům manželů Sträusslerových, Zálešná 2619. Ve své zprávě píše: „matka narozená 11.7.1911, Petr narozený 28.8.1935 , Tomáš narozený 3.7.1937.“<br />Po kontrole 21.1.1934 pan Siegl píše, že navštívil dům rodiny Sträusslerovy a ten je s velmi pěknou jídelnou, šedou ložnicí a hezkým pokojem nahoře. Nábytek od firmy Iris, koberec dole z obchodního domu za 990 korun. Proutěný nábytek do předsíně zatím ještě nemají – je k dodání. Nahoře mají dva malé pokojíčky, které jsou propojené, takže panský pokoj je větší.<br /><br />V květnu 1935 matka Marta Sträusslerová dodělala kurz dobrovolné sestry u červeného kříže.<br />MUDr. Evžen Sträussler byl zřejmě velmi schopným lékařem a, jako každý lékař, který pracoval v Baťově nemocnici, byl nemocnici zcela oddán. K jeho povinnostem patřilo psát odborné články. Našel jsem jich celou řadu. Sloužily jednak jako odborné jednak jako populární.<br />Uvedu některé:<br /><br />Tuberkulosa jako nemoc dítěte ( 1934 )<br />Nemocný a jeho nemoc ( 1935 )<br />Lékař a nemocný ( 1935 )<br />Výroční zpráva o činnosti poradny Masarykovy ligy proti tuberkulose ve Zlíně ( 1936 )<br />Navštěvujte nemocné ( 1936 )<br />Žena v ordinaci lékaře ( 1936 )<br />Baťův dům pro zestárlé ( 1938 )<br /><br />Tato idyla měla skončit v roce 1938 po Mnichovské dohodě. Rodina Sträusslerova dne 1.3.1939 podala žádost o možnost vystěhování a destinaci v Singapuru. Je zajímavé číst, co tento lékař před odjezdem musel absolvovat. Přestože se jednalo o lékaře, byl zaměstnancem firmy a musel jeden týden strávit v gumárenské škole, v prodejně obuvi ½ týdne, na pedikúře ½ týdne, na sociálním oddělení jako pomocník osobního referenta 1 týden – celkem 4 týdny.<br />A pak zde máme ještě zápis ze 14.3.1939, ve kterém je napsáno a podepsáno MUDr. Gellértem: „Vyšetřili jsme na Vaše přání pana MUDr. Evžena Sträusslera s rodinou. Na základě lékařské prohlídky sdělujeme, že jmenovaní jsou schopni cesty a pobytu v tropech.“<br /><br />Jejich cesta a cesta mnohých židovských rodin ze Zlína byla velmi dramatická. Paní Albertová v časopise Reflex 20/2004 v rozhovoru v článku Baťovy broskve, uvádí bližší informace o tomto útěku:<br />Rodině doktora Evžena Strausslera jste pomohli utéct před Hitlerem. On přišel o život v Singapuru, jeho manželka si vzala důstojníka britské armády Kennetha Stopparda, který adoptoval jejich děti. Z malého Tomáše Strausslera se stal Tom Stoppard, anglický dramatik a držitel Oscara za scénář k filmu Zamilovaný Shakespeare. Byl se za vámi podívat?<br />Loni mi ke stovce přinesl kytici růží. Poprvé přišel na návštěvu před pěti lety, když se o své historii dozvěděl.<br />Jak to tenkrát bylo?<br />Patnáctého března brzy ráno se u nás seběhli Straussler, Gellert a další židovští lékaři. Ptali se Alberta, co mají dělat, že německá armáda začala obsazovat Československo. Manžel řekl, že musí bezpodmínečně odjet, protože jim možná půjde o život. Telefonoval na všechny strany, do Baťových závodů po celém světě, sháněl pro ně peníze a pasy. Když odešli, v pokoji se nedalo dýchat. Celou dobu kouřili a potili se strachy. Do toho zazvonil telefon. Volali z ředitelství, že v Otrokovicích je připraveno letadlo a že v něm jsou pro naši rodinu čtyři místa. Přesvědčovala jsem Alberta, abychom odletěli, že máme děti, on však odmítl. Prohlásil: "Já svůj národ v těžké chvíli neopustím." Přitom od Mnichova jsme pomalu každé ráno z betonových sloupků v plotě mazali nápisy: Tady bydlí Židi, Židi ven!<br /><br />Skupina zlínských Židů se rozdělila. Jedno letadlo letělo do Singapuru, v něm odcestoval MUDr. Evžen Sträussler, druhým letadlem odletěl MUDr. Gellért s malou holčičkou Verou, narozenou roku 1938, do Nairobi. Tady vystudovala medicínu, provdala se. Když paní Vera Somen Zlín, své rodiště, navštívila, měl jsem čest dělat jí průvodce.<br /><br />Osud této společnosti v Singapuru byl zajímavý. Najdou se zmínky baťovských pamětníků, z jichž jsou nejznámější vzpomínky pana Koše, který popisuje události zejména kolem napadení Japonci, po 7.12.1941. MUDr. Evžen Sträussler tam pracoval jako lékař, jeho žena jako zdravotní sestra.<br /><br />V únoru 1942 paní Sträusslerová s dětmi odjela lodí do Indie. Popisuje cestu ze Singapuru, která byla hrozná: „Bombardování bylo takřka všude, celé tři dny jsme kotvili na cestě do Indie.“ Později lodí odjeli ze Singapuru i muži. Jejich loď však byla potopena a MUDr. Evžen Sträussler zahynul.<br /><br />Paní Sträusslerová se v Indii seznámila s důstojníkem britské armády majora Kennetha Stopparda, který si ji vzal za ženu. Z Tomáše Sträusslera se tak stal anglický občan Tom Stoppard. O svém pravém původu se dozvěděl až od MUDr. Máčela a popsal je v článku „Jak jsem se stal židem“.<br /><br />Tom Stoppard se svým bratrem Petrem a dvěma nevlastními sourozenci několikrát navštívil Zlín a Baťovu nemocnici. Měl jsem čest ho doprovázet a ukázat mu 7.pavilon, na kterém se narodil a rodný domek.<br /><br />Tolik tedy o životě rodiny Sträusslerovy a jejich syna před útěkem z republiky. Jeho další osud je již důvěrně znám a byl několikrát podrobně popsán.<br /><br /><br />. Jiří Bakala </div>tulenhttp://www.blogger.com/profile/12966004219150235463noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-32872002.post-28073550129774104762007-05-01T06:16:00.000+02:002008-12-09T14:44:56.343+01:00První máj trochu jinak<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEja_ACiBWjJ4QCzqQ4-sgeAcWxJR8C-eFRVt-cew8_CErJdZ9MnHvgAfRb60fBRHLe0DUVwPnQ2RvO9un2gLon94m22mvlkx7OGxoUBD_03-sTCbAiwHkAJD5cg8XrhXsOJ_CI/s1600-h/1maj.jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5059815286951959138" style="FLOAT: right; MARGIN: 0px 0px 10px 10px; CURSOR: hand" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEja_ACiBWjJ4QCzqQ4-sgeAcWxJR8C-eFRVt-cew8_CErJdZ9MnHvgAfRb60fBRHLe0DUVwPnQ2RvO9un2gLon94m22mvlkx7OGxoUBD_03-sTCbAiwHkAJD5cg8XrhXsOJ_CI/s320/1maj.jpg" border="0" /></a><br /><div>První máj – trochu jinak<br />1. května 2007<br />V loňském roce jsem četl v Literárních novinách anketu, ve které byly kladeny otázky dětem narozeným v roce 1989. Dotazovaní tedy měli 17 let. Zaujaly mě tři otázky – co vám říká jméno Lenin (nikomu nic), co vám říká VŘSR (pouze jeden, zřejmě velmi kreativní student, napsal, že to je Veřejné ředitelství slovenských rozvoden) a poslední otázka – co vám říká 1. máj. Všichni dávali 1. máj do souvislosti s časem lásky a Máchovou básní.<br />Jsem přeci jen poněkud starší, takže vím, jak prvomájové oslavy probíhaly v minulém režimu. Jako malému dítěti mi utkvělo v paměti zejména jedno heslo z prvomájového průvodu ve Zlíně. Myslím, že to bylo v roce 1953, v době války v Koreji a ono heslo bylo namířeno proti „imperialistům a jejich bakteriologickým zbraním“. Tehdy lékaři zdejší nemocnice v prvomájovém průvodu volali: “Naše medicína udusí imperialistické virusy!“<br />Z historie samozřejmě víme, že o oslavách mezinárodního svátku pracujících celého světa bylo rozhodnuto v roce 1889 na ustavujícím kongresu Internacionály v Paříži a datum oslav bylo určeno na 1. května. Stalo se tak na paměť demonstrací chicagských dělníků ze začátku května 1886, při kterých několik z nich bylo, na základě vykonstruovaného obvinění, popraveno. V českých zemích se 1. máj poprvé slavil v roce 1890 a ještě teď mi v uších zní fejeton Jana Nerudy, ve kterém píše: „Šel jsem schválně proti všemu proudu. Červené odznaky, červené kravaty - klikatým bleskem projela mozkem vzpomínka na Komunu, na rudé prapory anarchistů! Poprvé jsem ji viděl na lidech, tu temně rudou barvu světového sociálního hnutí: zachvěl jsem se. Kupodivu - kupodivu! - tytéž barvy: černá na temně rudé půdě, které vlály nad hlavami husitů, bojovníků za svobodu náboženskou, tytéž barvy vlajou dnes nad hlavami bojovníků za úplnou rovnost občanskou!“<br />Nevím, co by Jan Neruda napsal, kdyby zažil prvomájové oslavy v letech 1948-89. Dokonce i církev se přidala k prvomájovým oslavám a 1. máj byl v roce 1955 Vatikánem prohlášen Svátkem Josefa dělníka.<br />Chtěl bych prvomájové oslavy popsat i trochu jinak. Pocházím ze Zlína a tady měly předválečné oslavy 1. máje obrovskou tradici. Vycházely z toho, že Tomáš Baťa, který by byl z dnešního pohledu nazván workholikem, považoval Svátek práce za skutečnou oslavu práce.<br />Při studiu historie Baťovy nemocnice ve Zlíně jsem prolistoval všechny noviny od roku 1929 do roku1940 a narazil jsem přitom na zajímavou věc - již čtrnáct dní před oslavami prvního máje se v novinách objevil seznam seřadišť, počet alegorických vozů, stanoviště a místa jednotlivých dílen, trasa průvodu, hesla transparentů, všude se hrála Píseň práce a na 1. máje šel Baťa v čele prvomájového průvodu spolu se svými spolupracovníky. Následujících čtrnáct dní po oslavách se v tisku jejich průběh hodnotil.<br />Myslím si, že slávy prvomájových průvodů za Tomáše Bati a jeho následovníka Jana Antonína Bati, který také chodil v čele svých spolupracovníků, se ve Zlíně již nikdy poté nedosáhlo, že žádný komunistický máj již takovou slavnostní událostí nebyl. Baťovci do průvodu chodili se skutečným nadšením, protože Baťovi se v té době podařila věc, která se dnes už asi nikomu nepodaří – ve svých zaměstnancích se mu podařilo vybudovat hrdost na svoji práci, závod, spolupracovníky. Lidé, kteří pracovali u firmy Baťa a které jsem znal, mluvili o fabrice jako o „své“ a když továrna hořela, plakali, brali si boty a šli „svoji“ fabriku hasit.<br />Toto baťovské prvomájové nadšení hanili dokonce i komunističtí poslanci, viz řeč poslance za KSČ Mikulíčka z 5/1929 (dostupná na <a href="http://www.psp.cz/" target="_blank">http://www.psp.cz/</a>):<br />„Pánové! Používám této příležitosti, abych objasnil určité věci, přišel jsem poněkud pozdě k projednávání svého imunitního případu, který se odehrál před 3 dny v župě, v níž jsem zvolen poslancem, a to při oslavě 1. května ve Zlíně. V tomto Zlíně, kde i české měšťácké buržoasii byl první máj roku 1918 velmi dobrou zbraní proti tehdejšímu státnímu útlaku, proti tehdejší vládě rakouskouherské, zvrhla se oslava a manifestace dělnického svátku k oslavování té nejfašističtější a nejvyděračnější kapitalistické racionalisace. První máj si vydobylo dělnictvo přes vůli všech těch, kteří měli ať hospodářskou nebo politickou moc v rukou. 1. máj byl nejen dnem Svátku práce, ale byl také vždycky dnem protestu proti vykořisťování, proti hospodářskému, politickému i kulturnímu útisku, 1. máj byl dnem, kdy pracující proletariát a poloproletariát manifestoval za své požadavky, za osvobození práce ze jha kapitálu, za 8hodinovou dobu pracovní, za všeobecné právo volební, atd. atd. Ale 1. máj na Zlínsku doznal obdobně těchže změn jako čisté učení Kristovo, toho, který hlásal rovnost před Bohem a před lidmi, doznal zprznění z řad těch, kteří dnes ve jménu jeho utiskované, týrané pracující lidi otročí, slibujíce jim odměnu za trpělivost a vzorné chování vůči vrchnosti až po smrti.“<br />Zajímavý byl 1. máj v roce 1934, kdy se slavilo 40. výročí založení firmy Baťa. Jan Antonín Baťa požádal vedoucí osobnosti různých lidských oborů, aby napsali svou představu o tom, jak bude jejich obor vypadat za 40 let, tzn. v roce 1974. Ředitel Baťovy nemocnice MUDr. Bohuslav Albert tehdy psal o zdravotnictví. Když jeho článek čteme v dnešní době, je zřejmé, že tento člověk předběhl svoji dobu, protože hlavním cílem veškerého jeho úsilí bylo, aby byla specializovaná centra, měla by být výborná spolupráce privátních, praktických lékařů s nemocnicí a největší důraz kladl na prevenci. O rakovině napsal, že ta ještě nebude vyléčitelná, ale budeme ji lépe znát, diagnostikujeme ji v časných fázích, takže bude lépe léčitelná.<br />Abychom však byli zcela objektivní, je nutno přiznat, že zde byla i druhá stránka této věci. Na neúčast zaměstnanců firmy Baťa bylo vedením negativně pohlíženo. Při pátrání v archivech jsem dokonce narazil na seznam zaměstnanců, kteří do prvomájového průvodu nechodili. Nepřipomíná vám to něco? Věci se bohužel opakují a ne nadarmo se říká, že Nihil novum sub sole.<br />Ve starých novinách jsem našel ještě jednu perličku.<br />Byl jsem dítě, když zemřel generalissimus Stalin a jako žák první třídy jsem se musel zúčastnit tryzny, která byla ve Zlíně u Velkého kina. Byla to velká plošina, na kterou byly kladeny věnce a v čele trůnila obrovská fotografie Josifa Vissarionoviče Stalina. Kolem byly shromážděni milicionáři a za nimi plačící a truchlící davy. Protože byl březen a zima, odnesl jsem si tenkrát z toho zápal plic a dlouho jsem ležel.<br />Jaké bylo moje zděšení, když jsem listoval v novinách a narazil jsem na září 1937 (14.9.1937 zemřel prezident Masaryk) a já jsem na snímku v novinách uviděl tryznu prezidenta T.G. Masaryka, která byla úplně stejná jako tryzna za J.V. Stalina, dokonce i fotografie byly stejné velikosti. Jediný rozdíl byl v tom, že místo milicionářů tam stáli členové Sokola.<br />Takže je někdy dobré otevřít si staré noviny, přečíst si je. Jak říkal Winston Churchill:<br />„Chce-li někdo poznat svoji budoucnost, měl by znát svoji minulost.“</div>tulenhttp://www.blogger.com/profile/12966004219150235463noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-32872002.post-61683358615387851962007-04-28T20:55:00.000+02:002008-12-09T14:44:56.354+01:00zdravotnictví 3x stejný dotaz 3x jiná odpovědJiří Bakala, Zlín<br />Pracuje se na problému stejných plateb za srovnatelné výkony v různých zdravotnických zařízeních? Bude tedy například platba za appendectomii stejná v Motole, ve Zlínské nemocnici či ve Vsetíně nebo v Táboře? Proč jsou platby v různých krajích na pojištěnce VZP různé? Osobně se cítím diskriminován. Výdaje VZP na jednoho pojištěnce činí v Praze 15 405 Kč, ale ve Zlínském kraji 11 670 Kč - Zlínský kraj (zdroj:<a href="http://www.ihned.cz/1-10072040-14358950-002000_d-d1">Pobočky VZP mění metr podle okresů</a>).<br />Vím, že část odpovědi bude, že se v centrech dělají složité výkony. Ano, s tím souhlasím, ale 80 % výkonů i těchto center jsou výkony obecné, které se dělají v celé republice.<br />Tuto otázku jsem položil již tiskovému mluvčímu MZ, bývalému ministrovi Davidu Rathovi, ministrovi Julínkovi a dostal jsem skoro stejnou odpověď - mám prý pravdu, ale nedá se s tím nic dělat. Dojde tedy k posunu v této problematice?<br />Pro ilustraci ještě posílám tabulku nákladů na jednoho pojištěnce:<br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1djUEkszbSxEFGjXcghPnK0mU7fyHiUFYx-6L74YMTm2DeXeA0KsjrVTBTUFn8NUkBO16uvROr9D4t7JxWHphX5D418rBi0MxrAN4aklVMvZOkY1mAUv3t1oQA3YH1ICwlss/s1600-h/vydaje.gif">Roční náklady na léčbu pacientů VZP.</a><br />Odpověď Pavla Horáka, ředitele VZP:<br />Platit za stejný výkon či péči stejnou částku je můj cíl, který i prakticky realizuji. Už letos platíme kupříkladu dialýzu stejně v ambulantních zařízeních jako v nemocnici (dříve se to velmi lišilo). Snažím se prosadit i stejnou úhradu ambulantní péče a i v dalších případech budu takto řídit politiku pojišťovny.<br />Na druhou stranu vidím úlohu pojišťovny i ve sjednávání smluvních a tedy lišících se cen stejného výkonu u různých poskytovatelů na běžném tržním principu. Už dnes, pokud nám někdo nabídne nižší cenu (kupř. laboratoř nižší hodnotu bodu), vyjdeme vstříc a uzavřeme "price volume agreement", stejně jako to činíme u nákladných léků. Tento postup zvyšuje efektivitu vynakládaných prostředků. Nechápu tedy axiom stejné úhrady stejné péče jako stejnou korunovou hodnotu, ale stejná pravidla pro všechny v cenové politice.<br />Nyní vysvětlím rozdíly v průměrných nákladech na jednoho pojištěnce podle okresů či krajů. Vzhledem k tomu, že současné způsoby financování zdravotní péče (paušály) neumožňují přímé přiřazení většiny konkrétních úhrad za poskytnutou zdravotní péči ke konkrétnímu pojištěnci, je přiřazení nákladů pro vyhodnocení sledování průměrných nákladů na jednoho pojištěnce prováděno metodikou, která co nejpřesněji přiřazuje objem poskytnuté péče každému konkrétnímu pojištěnci na základě objemu vykázaných a pojišťovnou uznaných bodů za poskytnutou zdravotní péči danému pojištěnci v arbitrární hodnotě bodu (podobná metodika se používá i pro stanovení nákladovosti pojištěnců pro přerozdělení).<br />Co se týče vlastní interpretace dat, je nutné si uvědomit, že rozdíly v průměrných nákladech nejsou způsobené tím, že by VZP platila poskytnutou zdravotní péči po okresech různě, ale jsou způsobeny řadou faktorů, kterými jsou rozdílná hustota sítě ZZ, speciálně ambulantní specializované a ústavní péče, rozdílné rozložení ambulantních specialistů dle místa jejich působení.<br />Vzhledem k tomu, že se úhrada počítá odlišně v ambulantních (terénních) ZZ a v lůžkových ZZ, mohou být náklady speciálně po okresech závislé na tom, zda je v dané oblasti ambulantní specializovaná péče poskytována více v terénních ambulancích či v ambulancích nemocnic.<br />Přitom hustota ambulantních specialistů v nemocnicích je historicky dána soustředěním superspecializované péče do jednotlivých okresů, resp. krajů (přestože pojištěnci z krajů, kde tato péče není poskytována, za ní dojíždějí – a tudíž je v jejich nákladech zohledněna – je přece jen více čerpána pojištěnci daného kraje z důvodů snadnější dostupnosti).<br />Roli hraje také náhodný výskyt velmi drahých pojištěnců podíl jiných zdravotních pojišťoven v daném kraji (pokud je v daném kraji vyšší podíl jiné zdravotní pojišťovny, většinou jsou u ní pojištěni zdravější a pojišťovně tam zůstávají více nákladní pojištěnci).<br />Nemalou měrou se podílí okresní a krajské „zvyklosti“ v předepisování léčiv a působení různých farmakologických společností v jednotlivých krajích. V poslední řadě i metodikou přiřazení nákladů při současných způsobech úhrad.<br />Zvážíme-li všechny tyto faktory, lze konstatovat, že průměrné náklady na jednoho kmenového pojištěnce se mezi kraji významně neliší, speciálně pokud bychom ze sledování vyřadili okres Praha, který je z pohledu vyhodnocování průměrných nákladů velmi nespecifický.<br />Navíc platí, že geografické rozdíly v nákladech nejsou zvláštností VZP ani České republiky. Tyto rozdíly existují všude ve světě, často jsou větší, v některých zemích jsou dokonce zohledňovány při přerozdělení peněz mezi zdravotními pojišťovnami.<br />Doplňující dotazy ZDN.cz<br />Nejsem si jistá, zda dotazující lékař dostal odpověď na svou otázku. Můžete odpovědět jednoduše - platí nebo neplatí VZP ve všech okresech za stejnou péči stejně?<br />Platíme všude stejně. Úhradové vyhlášky platí pro všechny nemocnice stejně.<br />Takže například za operaci slepého střeva nebo endoskopii dostane od VZP stejnou částku nemocnice v Praze jako v Karviné?<br />Nemocnice jsou placeny paušálem, takže dostanou stejné peníze jako loni plus 3 - 5 procent podle toho, jak stanoví vyhláška. Většina systémů úhrad není výkonová, takže v nemocnici nelzeodlišit, kolik jsme zaplatili například za operaci slepého střeva nebo za jiný výkon.<br />Posledních několik let funguje způsob úhrady na základě toho, kolik nemocnice dostala v minulosti. Podle toho dostane navýšení úhrady o určité procento. Fakturační jednotkou tedy není operace slepého střeva.<br />Já pak ale nerozumím tomu, proč na začátku odpovědi píšete, že platit stejně za stejný výkon je váš cíl. Jak to může být váš cíl, pokud to podle vás platí už dnes?<br />Já bych chtěl, aby systém paušálních úhrad byl nahrazen platbou za skutečné výkony. Dnes neplatí relace mezi tím, kolik se zaplatí a tím, co nemocnice skutečně vykáže. Nemocnice, která měla vysoké úhrady před pěti lety, má vysoké úhrady i dnes, kdy výkony omezuje. Pokud funguje systém paušálu, tak to znamená, že nemocnice dostane úhradu, i když omezí péči třeba o 10 procent. A to se mi nelíbí. Úhrady mimořádně nákladné péče, například nyní aktuálně v případě onkologických pacientů, by neměly být paušální, ale výkonové. Onkologická péče by měla být v celé republice hrazena stejně. Paušální platby by měly zůstat jen v některých omezených případech, kdy nemá cenu fakturovat některé běžné úkony nemocnice.<br />Svůj dotaz položil MUDr. Bakala nedávno také mluvčímu MZ Tomáši Cikrtovi. Ten odpověděl: "Současné rozdíly v platbách za srovnatelné výkony v různých ZZ jsou umělé, nebo chcete-li patologické. Myslím si osobně, že by například appendectomie neměla mít pražskou přirážku." Takže i ministerstvo ví, že jsou dnes úhrady různých úkonů hrazeny v různých regionech různě. Vy to ale popíráte.<br />Já myslím, že pan doktor i mluvčí MZ hovoří o něčem jiném. Když si vezmete náklady na zdravotní péči pojištěnců podle okresů nebo podle krajů, tak se liší. Ale není to dané tím, že by v daném okrese byla nějaká nemocnice, které platíme hůře nebo lépe. Je to proto, že v některých okresech pacienti čerpají méně zdravotní péče než v jiných. Doktor Bakala se ptá proto, že ve Zlínském kraji jsou náklady zdravotní péče na obyvatele nižší než v ostatních krajích. On si z toho dedukuje, že bychom jim mohli dát nějaké peníze, které by si mohli rozdělit mezi sebe. To je ale zcestná argumentace.<br /><br />Dotaz:dr.Bakala-Pracuje se též na problému stejných plateb za srovnatelné výkony v různých ZZ? Bude tedy platba za např. appendectomii stejná v Motole, ve Zlínské nemocnici či ve Vsetíně nebo v Táboře? Proč jsou platby v různých krajích na pojištěnce VZP různé, osobně se cítím diskriminován. Výdaje VZP na jednoho pojištěnce 15 405 Kč - Praha 11 670 Kč - Zlínský kraj (zdroj: http://www.ihned.cz/1-10072040-14358950-002000_d-d1). Dojde tedy po skončení nucené správy k narovnání? .<br /><br />Odpověď:dr.Pečenka tehdejší náměstek min zdravotnictví<br />Systém zdravotního pojištění v ČR není nastaven k platbě za výkon (jednotku produkce) a proto se vlastně ani nejedná o zdravotní pojištění. K dosažení tohoto efektu bude třeba přijmout realistický ceník výkonů ( původní seznam výkonů je výsledek lobbyistických tlaků, je asymetrický oborově a není vyjádřen v korunách), smluvní politika zdravotních pojišťoven musí mít jednotná pravidla bez individuálních výjimekDosažení tohoto stavu bude trvat déle nežli rok a bude vyžadovat silnou politickou podporu, všichni dosud zvýhodňovaní budou křičet a brát si pacienty za rukojmí. Bez této rovnosti nelze zdravotnictví reformovat.<br /><br /><br /><br />Bakala-Vážený pane ministře, pracuje se též na problému stejných plateb za srovnatelné výkony v různých ZZ. Bude tedy platba za např appendectomii stejná v Motole, ve Zlínské nemocnici či ve Vsetině nebo v Táboře? Proč jsou platby v různých krají na pojištěnce VZP různé, osobně se cítím diskriminován. Výdaje VZP na jednoho pojištěnce 15 405 Kč - Praha, 11 670 Kč - Zlínský kraj (zdroj: http://www.ihned.cz/1-10072040-14358950-002000_d-d1). Vím, že část odpovědi bude, že se v centrech dělají složité výkony. Ano, s tím souhlasím, ale 80 % výkonů i těchto center jsou výkony obecné dělající se v celé republice. Pokud jsem dobře rozuměl některý Vašim budoucím krokům - při posílení úlohy ZP ve smyslu, že budou nakupovat služby, tedy lékařské výkony, od poskytovatelů, v tom případě kvalitní a ekonomicky nejvýhodnější, mnou popisovaný problém by vymizel. Myslíte si, pane ministře, že ustojíte lobbystické tlaky velký nemocnic, které by se při této změně musely chovat velmi ekonomicky a racionálně?<br /><br /><br /><br />mluvčí min.zdravotnictví Cikrt-<br />Vážený pane doktore, věřím, že při své činorodosti budete mít příležitost se optat přímo pana ministra. Zatím jenom můj stručný souhrn toho, co od něj vím. Současné rozdíly v platbách za srovnatelné výkony v různých ZZ jsou umělé, nebo chcete-li patologické. Vlastně jsou dány rozhodnutím ministerstva a vyhláškami.<br />Jinak ale by takové platby měly být rozdílné, pokud se máme pohybovat na zdravém, i když regulovaném trhu zdravotních služeb. Jenom o nich bude rozhodovat kvalita a poptávka. Nesmíme zapomínat ani na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, ten by měl dohodu o stejných cenách všude v republice postihovat.<br />Myslím si osobně, že by například appendectomie neměla mít „pražskou“ přirážku. To, že je zároveň předmětem výuky, nemění podstatu výkonu.tulenhttp://www.blogger.com/profile/12966004219150235463noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-32872002.post-91827996237104673002007-04-08T16:12:00.000+02:002007-04-08T16:16:28.728+02:00velikonoční citát<strong>Kvalita je nejsilnějším nepřítelem zmasovění všeho druhu. Společensky vzato to znamená, vzdát se honby za pozicemi, rozejít se s jakýmkoliv kultem hvězd, svobodně hledět směrem nahoru i dolů, zvláště pokud jde o volbu užšího okruhu přátel, radovat se ze života soukromého stejně jako mít odvahu k životu veřejnému. Po stránce kulturní znamená smysl pro kvalitu, návrat od novin a rozhlasu ke knize, od shonu ke klidu a ztišení, od rozptýlenosti k soustředění, od senzací k zamyšlení, od virtuozity k umění, od snobismu ke skromnosti, od ztráty smyslu pro míru k jeho znovunalezení. Kvantity si vzájemně ubírají prostor, kvality se navzájem doplňují.</strong><br />citát z díla teologa Dietricha Bonhoeffera (1906-1945),tulenhttp://www.blogger.com/profile/12966004219150235463noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-32872002.post-54523200407509422232007-04-02T13:04:00.000+02:002007-04-02T13:08:24.195+02:00Jak jsem potkal pana senátora ČunkaS panem Čunkem jsem se setkal loni v létě jako starostou vsetínským,a předsedou dozorčí rady Batovy nemocnice.Jeho aktivity dřívější jsou neodiskutovatelné.Od té doby říkám,že bych chtěl aby starosta města kde bydlím byl někdo jako pan Čunek.Měl tam jednání s romy takže jsem chvíli čekal.Pak se mně omuvil za čekání .Chvíli jsme mluvili obecně on říkal,že romský problém není takovou zátěží,dodal že více mu vadí" bilí cikání" ukázal rukou na náměstí a řekl,že kdybych tam šel tak podkám spoustu lidí od 18 do 50 let i s VŠ vzděláním kteří nebudou pracovat.Jednou ,že se namíchl a zadal úkol-kolik by dostal na podpoře a výhodách,kdyby se najednou stal nezaměstnaným a využil všech výhod-má 4 děti vypočet byl mezi18-20000 lč čistého a to ještě nebylo mobilné a patselkovné a jak dodával kdybych chtěl zimník a šel si na radnici požádat tak by dostal určitě 30 % jako příspěvek-tož tak -hoch z Valach se dostal do politické mely asi nečekal takovou masáž a jeho vyjadřování je zatím jetšě příliš otevřené "nediplomatické!na kolik je vinen to by měl určit soud jinak mu fandím.tulenhttp://www.blogger.com/profile/12966004219150235463noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-32872002.post-28003949804041291902007-03-31T15:22:00.000+02:002007-03-31T15:25:01.596+02:00Před rokem jsem psal-platné i dnesSoučasná diskuse o zdravotnictví se začíná blížit archetypálnímu boji dobra se zlem.<br />Každý diskutující neopomene zdůraznit, že jeho ústy promlouvá pravda, na druhé straně je nejčernější zlo. Na mě z toho dýchla doba, kdy zuřil nelítostný třídní boj - proletariát, zbohatlíci, keťasové a jiná pakáž a na druhé straně barikády pacient a „prostý lid“. Objevují se články typu: David Rath, kandidát ČSSD, musí jít! Zisky, marže a politické zadání, o to však půjde, píše redaktor Práva J. Hanák. Někde v hloubi mozku se mi vynořila ještě jedna vzpomínka, a to na heslo „U Madridu se bojuje za Prahu“. Chtěl bych toto heslo pozměnit na “Na Staroměstském náměstí se bojovalo za pacienta a zdravotníky“.<br /><br />Stále se snažím najít na jednání pana ministra pozitivum, jedno jsem našel: podařilo se mu a zdá se, že se dále daří, donutit vládu k zvýšení sumy peněz plynoucích do zdravotnictví. První krok, který se povedl, bylo zvýšení úhrady za pacienty od státu. Jeho zatím poslední krok je shánění 2GKč do zadlužených fakultních nemocnic.<br /><br />Podívejme se na tento vysoce nesystémový krok poněkud blíže .Do soukromých zdravotních zařízení se dostává ze zdravotního pojištění asi 25%, zbytek jsou léky a nemocnice. Největší podíl pak nemocnice řízené státem, to jsou nemocnice fakultní. To znamená, že ten, kdo nešetřil a špatně hospodařil, nebude potrestán, ale odměněn zaplacením jeho dluhů. Naopak ti, kteří jsou donuceni již delší dobu chovat se úsporně, jsou potrestáni vyhláškou a jejími limity. Peníze, které půjdou do fakultních nemocnic, ministerstvo financí a zdravotnictví nenajde někde ukryté, ale vezme je jako část daní právě nás, pacientů. Existuje stará ekonomická poučka, nejsou neadresné peníze, peníze, které se dají na určitý účel, se vždy musí někomu vzít. To znamená jen nehospodárné přemístění pacientských daní do fakultních nemocnic.<br /><br />Docela by mě zajímalo, jak se dnes tváří ředitelé těch nemocnic, které v r. 2005 přistoupily na úsporná opatření a teď doslova ostrouhají. Napadá mě ředitel FN Brno Bohunice, kde si lékaři museli vzít mimořádnou dovolenou, protože některá oddělení byla ke konci roku uzavřena.<br /><br />Jasně slyším argument, který podporuje zaplacení dluhu státem, že na klinikách se dělají mimořádné a komplikované výkony. To je samozřejmé, ale 75% náplně jejich práce je běžná léčba, taková, které se dělá v krajských či okresních nemocnicích, a málokdo ví, že za stejnou operaci, např. slepého střeva, dostane fakultní nemocnice mnohem více peněz než krajská, a to nemluvím o těch menších. Na dokreslení konkrétní odpověď od nuceného správce VZP doktora Pečenky na serveru ZdN.cz:<br /><br />Dotaz:<br />Pracuje se též na problému stejných plateb za srovnatelné výkony v různých ZZ? Bude tedy platba za např. appendectomii stejná v Motole, ve Zlínské nemocnici či ve Vsetíně nebo v Táboře? Proč jsou platby v různých krajích na pojištěnce VZP různé, osobně se cítím diskriminován. Výdaje VZP na jednoho pojištěnce 15 405 Kč - Praha 11 670 Kč - Zlínský kraj (zdroj: http://www.ihned.cz/1-10072040-14358950-002000_d-d1). Dojde tedy po skončení nucené správy k narovnání? .<br /><br />Odpověď:<br />Systém zdravotního pojištění v ČR není nastaven k platbě za výkon (jednotku produkce) a proto se vlastně ani nejedná o zdravotní pojištění. K dosažení tohoto efektu bude třeba přijmout realistický ceník výkonů ( původní seznam výkonů je výsledek lobbyistických tlaků, je asymetrický oborově a není vyjádřen v korunách), smluvní politika zdravotních pojišťoven musí mít jednotná pravidla bez individuálních výjimek<br /><br />Dosažení tohoto stavu bude trvat déle nežli rok a bude vyžadovat silnou politickou podporu, všichni dosud zvýhodňovaní budou křičet a brát si pacienty za rukojmí. Bez této rovnosti nelze zdravotnictví reformovat.<br /><br />Dalším krokem MZ 1.3.2006 je snížení úhrady léků od VZP, takže pacient zaplatí zase více. Znovu opakuji: na Staroměstském náměstí se bojovalo za pacienta a zdravotníky, proti nesystémovým patřením vlády, která vytahuje peníze z kapes daňových poplatníků -pacientů. Nezuří třídní boj, bohatá skupina zdravotníků versus pacienti, ale netřídní boj stát versus pacient a zdravotníci.Zaplacení 2Gkč neekonomicky se chovajícím se subjektům.a potrestání těch zdravotníků, kteří se snaží se chovat ekonomicky, je přesně podle starého židovského moudra “každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán".tulenhttp://www.blogger.com/profile/12966004219150235463noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-32872002.post-60253702870901378922007-03-22T14:03:00.000+01:002008-12-09T14:44:56.502+01:00Výdaje na jednoho pojištěnce VZP<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1djUEkszbSxEFGjXcghPnK0mU7fyHiUFYx-6L74YMTm2DeXeA0KsjrVTBTUFn8NUkBO16uvROr9D4t7JxWHphX5D418rBi0MxrAN4aklVMvZOkY1mAUv3t1oQA3YH1ICwlss/s1600-h/vydaje.gif"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5044734097259761250" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; CURSOR: hand; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1djUEkszbSxEFGjXcghPnK0mU7fyHiUFYx-6L74YMTm2DeXeA0KsjrVTBTUFn8NUkBO16uvROr9D4t7JxWHphX5D418rBi0MxrAN4aklVMvZOkY1mAUv3t1oQA3YH1ICwlss/s320/vydaje.gif" border="0" /></a><br /><div><strong>Výdaje na jednoho pojištěnce VZP</strong></div>tulenhttp://www.blogger.com/profile/12966004219150235463noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-32872002.post-39213058748377796992007-03-09T22:17:00.000+01:002008-12-09T14:44:56.690+01:00Rodák z Batovy nemocnic sir.Tom Stoppard<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjyOD2S8kDoHsv3lIrMiBOOay_w_mgd4_6EX8ajZEf_uJwuF455TFK8rLWMsx2njBvGFXja5S6jMlIOGH1tBtIPxtydkM-YXeFzo4H2-ABe7TjeW-N3mbg3TrHQ01n7Z0WpPTE/s1600-h/Kniha+BN.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5040038378734519266" style="FLOAT: right; MARGIN: 0px 0px 10px 10px; WIDTH: 182px; CURSOR: hand; HEIGHT: 235px" height="235" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjyOD2S8kDoHsv3lIrMiBOOay_w_mgd4_6EX8ajZEf_uJwuF455TFK8rLWMsx2njBvGFXja5S6jMlIOGH1tBtIPxtydkM-YXeFzo4H2-ABe7TjeW-N3mbg3TrHQ01n7Z0WpPTE/s320/Kniha+BN.JPG" width="142" border="0" /></a><br /><br /><div>Autor hry Rock'n'roll sir Tom Stoppard se narodil Baťově nemocnici ve Zlíně<br />Na serveru <a href="http://www.novinky.cz/">http://www.novinky.cz/</a> vyšel článek s názvem“Vždyť je to jen rokenrol“„Desetiminutový potlesk ve stoje a volání Bravo! odměnily českou premiéru hry Rock'n'roll, kterou za účasti autora, britského dramatika českého původu Toma Stopparda, uvedla činohra Národního divadla ve čtvrtek 22.2.2007, na scéně historické budovy “ se píše v úvodu.Tato hra měla premiéru 14.6.2006 ve slavném londýnském divadle“Royal Court Theatre“,které touto hrou zlínského rodáka sira Toma Stopparda oslavilo 50. výročí svého založení.Děj začíná v Cambridge těsně po vpádu sovětských vojsk do Československa v roce 1968 a končí koncertem Rolling Stones na pražském Strahově 19. srpna 1990. Osou příběhu je soudní proces se skupinou Plastic People Of The Universe, který nastartoval vznik Charty 77 a sjednotil tak kulturní underground s intelektuální opozicí. První část hry nad hromadami rozbitých desek po domovní prohlídce suchým konstatováním: "Vždyť je to jen rokenrol."Je dosti příznačné pro ironické sebereflexi Toma Stopparda že podobnou větu uvedl i ve svém oskarovém snímku Zamilovaný Shakespeare: "Kdo je ten člověk?" " Ale, taková nicka - autor!"Když v roce 1999 světově proslulý anglický dramatik sir Tom Stoppard přebíral Oskara za scénář k filmu Zamilovaný Shakespeare, málokdo z přítomných v sále věděl, že se narodil ve slavné éře Baťova Zlína přímo v Baťově nemocnici. Asi 10 let shromažďuji materiály, které se váží k její historii a při studiu těchto materiálů jsem v archivech narazil na osobní kartu otce Toma Stopparda MUDr. Evžena Strausslera, který do BN nastoupil v roce 1932 a působil zde do roku 1939. Roku 1934 se oženil s Martou Beckovou. Narodili se jim dva synové - Petr a Tomáš, Petr v roce 1935, Tomáš v červenci 1937. V jeho archivních materiálech, je dotazník, který při svém nástupu do nemocnice vyplňoval. Pro zajímavost uvádím některé otázky: - Jaký majetek máte? - Kolik si myslíte, že vyděláte? - Kolik si myslíte, že týdenně ušetříte? - Co s ušetřenými penězmi provedete? - Kdo Vám pověděl o firmě Baťa? etc. Dr. E. Straussler se velmi aktivně se zapojil do práce, publikoval v českých lékařských časopisech a v Baťově časopise Zlín. Našel jsem několik jeho zajímavých článků: - Zlín a Baťova nemocnice - řadu populárních článků o spánku, slunečním úpalu, o letním praktikování mediků v BN - řadu odborných článků, např. o tuberkulóze. Dr. E. Straussler byl židovského původu. V roce 1939 odjel z firmy Baťa do Singapuru spolu s manželkou a oběma dětmi. Tento odjezdu v hodině dvanácté, 4.4.1939 (Němci obsadili Československou republiku 15.3.1939), organizoval tehdejší ředitel Baťovy nemocnice dr. Bohuslav Albert. Z archivních dokumentů je docela zajímavý pohled na to, jak firma Baťa školila své zaměstnance před cestou do zahraniční : Zapracování MUDr. E. Strausslera před odjezdem do Singapuru - 1 týden v obuvnické škole - 1 týden v gumárenské škole - 1 týden v prodejně obuvi: z toho Náměstí práce 1/2 týdne, 1/2 týdne v prodejně obuvi v pedikúře - 1 týden jako pomocník osobního referenta na sociálním oddělení Celkově tedy 4 týdny školení, ukončeno 1.3.1939. Kolik dnešních lékařů by podstoupilo podobné školení dnes? V Singapuru působil dr. Straussler jako lékař a jeho žena jako ošetřovatelka. Po napadení Singapuru Japonci paní Strausslerová odcestovala do Indie. Otec později zahynul. V roce 1945 se znovu provdala za majora britské armády Kennetha Stopparda, který oba chlapce adoptoval a vychoval jako typické Angličany. Pohnutý životní příběh Toma Stopparda se objevil v americkém časopise TALK a odtud byl převzat do časopisu XANTYPA. Článek se jmenuje Jak jsem se stal židem. Tom Stoppard píše: "Můj nevlastní otec Kenneth Stoppard, bývalý major britské armády v Indii, věřil spolu s Cecilem Rhodem, že narodit se Angličanem je jako vyhrát první cenu v loterii." Stoppardova matka si dlouho dopisovala s dr. Emilem Máčelem ze Zlína, který dává dohromady takřka zapomenutý příběh Baťových Židů, lépe řečeno baťovských židovských lékařů. (Dr. Máčel mi poskytnul spoustu zajímavých informací.) V roce 1990 píše dr. Máčel Tomu Stoppardovi: "Při studiu archivů jsem narazil na materiály Vašeho pana otce MUDr. Evžena Strausslera." Sám Stoppard o smrti otce nic nevěděl. Píše: "Jak zemřel můj otec? Na zemi? Na moři? Nikdo nevěděl. Jak mi bylo řečeno, prostě zmizel." Později se dozvěděl, že jeho otec zahynul na moři cestou do Austrálie. Tuto loď potopili Japonci v úžině mezi Sumatrou a ostrovem Bangka, když se pokoušela proplout do Austrálie. Vztah Toma Stopparda k Česku nastiňuje několik událostí: - v roce 1977 věnoval Václavu Havlovi hru Profesionální faul - v roce 1983 poskytl Chartě 77 peníze - v poslední době několikrát navštívil svůj rodný dům ve Zlíně - klasickou baťovskou cihlovou krychličku a jak píše sám, "byl to nesnesitelně dojemný zážitek, protože nahlédnul do matčiny minulosti a na sám začátek její nelehké cesty". Sám si z útlého dětství ve Zlíně už nic nepamatuje: "Vyrostl jsem jako chlapec a vše anglické mi zůstalo blízké." Východ Evropy jej však láká pořád. V roce 2002 byla uvedena premiéra jeho avantgardní devítihodinové trilogie Břeh utopie, která má mimo jiné ohromit trojrozměrnými laserovými kulisami. V této hře oslavuje osud ruské inteligence, zejména Alexandra Gercena pronásledovaného carskou policií. Sám autor k tomu dodává: "Asi před pěti lety mě napadlo, že bych svou ´ruskou hru´ mohl napsat o Vissarionu Bělinském. Zaujalo mě, že když se setkal v pařížském exilu s ruskou emigrací, rozčílila ho její svobodná a nespoutaná literární scéna do té míry, že tam chtěl zavést cenzuru. ... Představa konfliktu těchto postojů mě fascinovala. Jenže potom jsem studoval dál a dál a protlačili se mi tam také Ivan Sergejevič Turgeněv, anarchista Michail Bakunin - a právě Gercen." Stoppard dále uvádí: "Kromě toho mě přitahoval také nejslavnější absentér na párty v Orsett House, Londýňan Karel Marx, který Gercenovi nevěřil a obratem si vysloužil sžíravou kritiku své ekonomické teorie." FOTO: Dvě fotografie z návštěvy T. Stopparda na odd. nukleární medicíny Krajské nemocnice T. Bati z roku 2004. Dal jsem T. Stoppardovi knihu o Batově nemocnici a on povídá: "Tak mi ji Georgi podepiš." Tak jsem mu řekl: "Tome, nyní chápu, proč patříš k tvůrcům absurdního divadla, když mě necháváš podepisovat knihu pro držitele zlatého Oscara To jsou ty paradoxy." </div>tulenhttp://www.blogger.com/profile/12966004219150235463noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-32872002.post-10640176976714192372007-02-17T21:15:00.000+01:002008-12-09T14:44:57.130+01:00Molekula století<div><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjOthkKPCJNOPPwgJLbPxFNCuVZMamHPPxbgJoEFDbbDErfDzFRKOyht8h8wiIpShCri7QiINUxAJLVW3EMSPHMeYNt2ls-uakQl1irK8o4EGsp_XqjzrkydetHc1Tb3i02BIQ/s1600-h/PET-CT.JPG"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5032603744730372658" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; CURSOR: hand" height="114" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjOthkKPCJNOPPwgJLbPxFNCuVZMamHPPxbgJoEFDbbDErfDzFRKOyht8h8wiIpShCri7QiINUxAJLVW3EMSPHMeYNt2ls-uakQl1irK8o4EGsp_XqjzrkydetHc1Tb3i02BIQ/s320/PET-CT.JPG" width="161" border="0" /></a><br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj3uDFBaM_TK72-XTY2QkZnpqba_0uKdv2Wosx6x5fhIh_-t_k-rJpWv27ynLUDgcvkSC8dgZsUbe94bslJRtNRoHlNtvLsSXZM5O8Kg3sHSYzPKn184b_3x6O1uLvYxHtoBIc/s1600-h/PET_CT_Fusion_2m.jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5032603959478737474" style="FLOAT: right; MARGIN: 0px 0px 10px 10px; WIDTH: 179px; CURSOR: hand; HEIGHT: 171px" height="257" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj3uDFBaM_TK72-XTY2QkZnpqba_0uKdv2Wosx6x5fhIh_-t_k-rJpWv27ynLUDgcvkSC8dgZsUbe94bslJRtNRoHlNtvLsSXZM5O8Kg3sHSYzPKn184b_3x6O1uLvYxHtoBIc/s320/PET_CT_Fusion_2m.jpg" width="269" border="0" /></a><br /><div>Molekula století aneb i česká věda může být světová .<br />Molekula století jménem FDG - české prvenství. Nejdynamičtěji se rozvíjející vyšetřovací zobrazovací metodou v poslední době je PET ( Pozitronová Emisní Tomografie )a PET/CT komputrová tomografie. PET je nejvíce používána při onemocněních v onkologii, neurologii a kardiologii. Od roku 1999 tato vyšetření v ČR provádí pracoviště PET centra Na Homolce pod vedením doc. MUDr.O.Bělohlávka O.Ph.D.<br />Při tomto vyšetření se používá 18F – deoxyfluorglukosa – FDG. Vzhledem k tomu, že nádorová buňka má při svému rychlému růstu velkou spotřebu glukosy, je nádorová buňka tímto způsobem označena. Rovněž jiné buňky s rozdílným metabolismem glukosy se dají takto zobrazit. V kardiologii se používá k zjištění viability myokardu při ischemické chorobě srdeční, v neurologii pak ke zjištění aktivace mozkové tkáně při různých činnostech.<br />O FDG se někdy v odborné literatuře mluví též jako o molekule století. Jen zcela omezený okruh lidí ví, že prototyp této molekuly byl sestaven na Přírodovědné fakultě Univerzity Karlovy v Praze a to roce 1968 prof .Josefem Pacákem a Miloslavem Černým. Tenkrát měla být tato molekula použita jako nosič léčebných látek do nitra nádorové buňky. V roce 1969 pak je autory publikován článek o syntéze 2-deoxy-2-fluor-D-glukosy. Zcela současně podobnou syntézu uveřejnila i skupina z Chester Beatty Research Institute. Jejich syntéza byla prováděna poněkud jinak a dokončena o několik měsíců později.<br />V roce 1976 byli autoři při návštěvě Dr. Drella z La Jolly požádáni o prodej této látky, aniž by vysvětlili důvod zájmu o tuto molekulu, píše prof.dr.J.Pacák. V pozdějším vývoji se podařilo označit molekulu pozitrony emitujícím atomem radioizotopu 18F s vhodným poločasem rozpadu 110 minut, a to v roce 1978.<br />Celou historii popisuje prof. J. Pacák ve svém článku z Chemických listů 96, 704-707 (2002) ”Deoxyfluorglukosa, mezník ve vývoji pozitronové emisní tomografie ( historie jednoho výzkumu ) ”, <a href="http://chemicke-listy.vscht.cz/full/2002_08_05.pdf">http://chemicke-listy.vscht.cz/full/2002_08_05.pdf</a><br />kde mimo jiné, že postup této skupiny byl poněkud jiný - pro poměrně krátký<br />poločas rozpadu radioaktivního Fluoru vnášeli cukr do nitra buňky až v<br />její závěrečné fázi. Tato látka odstartovala bouřlivý rozvoj PET a v dnešní době již pouzePET/CT/během vyšetření je provedeno vyšetření PET i CT/.CT poskytne dokonalou anatomii a PET funkci metabolismus či genetickou informaci.Je docela zajímavé,že dle amerických pojišťovenToto vyšetření výrazným způsobem zlepšuje i zlevňuje onkologickou léčbu odkazy <a href="http://www.csnm.cz">http://www.csnm.cz</a><br />PET/CT jako diagnostická metoda narůstá prakticky exponenciálním způsobem v USA a v poslední době i v Evropě. Prof. J. Pacák ve svém článku, viz odkaz, píše: “Badatelé, kteří se o vznik a využití pozitronové emisní tomografie v lékařství zasloužili zejména, američtí profesoři Kuhl z univerzity v Michiganu a Phelps z kalifornské univerzity v Los Angeles, byli v roce 2001 oceněni za svůj objev jednou z nejprestižnějších cen světové medicíny, cenou Charlese F. Ketteringa, a dále, že prof.<br />Kuhl hodnotil jejich syntézu roku 1969 slovy: “ Your 1969 paper was an extremely important contribution that has impacted both neuroscience and cancer diagnosis.” Chtěl jsem pouze čtenáře upozornit, že na počátku těch nejmodernějších technologií může být i výrazný český podíl. Doporučuji všem přečíst si tento článek ve výše uvedeném odkaze.<br /><br /><a href="http://www.bnzlin.cz">http://www.bnzlin.cz</a></div></div>tulenhttp://www.blogger.com/profile/12966004219150235463noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-32872002.post-24668573953493332102007-02-10T18:04:00.000+01:002008-12-09T14:44:57.276+01:00Klikaté cesty vědy v Království českém<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiBqUAnQOih1yumN_KBNkzckYyrlDVBgr2_0Rb3wwiPUjcoDXvTjrN-yVObFuM4Ijy0W_dnQbLLcO028fMEDZyd_jVM766gbFo5Z6qi5oeUJcbQW7M899ftnQHHfrr91bbjDQo/s1600-h/rtg1íÄ.bmp"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5029953380541553154" style="FLOAT: right; MARGIN: 0px 0px 10px 10px; CURSOR: hand" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiBqUAnQOih1yumN_KBNkzckYyrlDVBgr2_0Rb3wwiPUjcoDXvTjrN-yVObFuM4Ijy0W_dnQbLLcO028fMEDZyd_jVM766gbFo5Z6qi5oeUJcbQW7M899ftnQHHfrr91bbjDQo/s320/rtg1%C3%AD%C4%9B.bmp" border="0" /></a><br /><div><strong><span style="color:#000066;">Klikaté cesty vědy v Království českém<br /></span></strong><br />Kdybychom hledali adekvátní označení dnešní doby, možná by znělo „Doba inovací“. Neuvěřitelně rychle se zavádějí nové technologie nejen v informatice, ale i v dalších oborech, jako je medicína. Jejich paleta je tak bohatá, že se v ní mnohdy nestačíme přesně orientovat.<br />Jako současníci máme představu, že doba je výjimečná a máme tendenci dívat se na naše předky poněkud přezíravě a s despektem.<br />Podíváme-li se ale podrobněji, zjistíme, že do konce devatenáctého a během celého dvacátého století se objevily podobné tendence. Například v medicíně došlo k výraznému rozvoji a zavedení celé řady nových lékařských postupů.<br />Některé z nich byly zlomové - před druhou světovou válkou objevil dr. Alexander Fleming penicilin, největším předělem v diagnostickém pohledu byl objev Wilhelma Conrada Röntgena.<br />W. C. Röntgen ( 1845-1923 ) při svých pokusech objevil v roce 1885 záření, které nazval X ( na jeho počest bylo později přejmenováno na Röntgenovo záření ). Zjistil, že z trubice, kromě katodového záření, vychází ještě něco jiného – neviditelné paprsky. Zkoumal jejich vlastnosti a objevil, že při dopadu na fotografickou desku způsobí její zčernání. Dále zjistil, že tyto paprsky zastaví pouze olovo. Toto ho vedlo k domněnce, že paprsky mají schopnost pronikat předměty. Röntgen požádal manželku, aby na fotografickou desku položila ruku. Vyvolaný obrázek ruky způsobil nejen šok paní Röntgenové (uvádí se, že při pohledu na vlastní kostru se otřásla), ale i obrovský zájem lékařů ze všech medicínských oborů.<br />V roce 1895 začal pracovat se zářením a v únoru roku 1896 referoval a předváděl praktické využití svého objevu. Již 8. 1. 1896 reagovala na jeho práci Berlínská společnost vnitřního lékařství. V přednášce bylo výslovně řečeno, že X-paprsky, jsou vhodné k využití v lékařství ke sledování in vivo. Ještě v roce 1896 bylo ve světě publikováno více než tisíc prací zabývajících se objeveným zářením.<br />Cesta této novinky do tehdejšího Rakouska-Uherska, jehož součástí bylo i Království české, byla poměrně velmi rychlá.<br />Počátkem jara 1896 uspořádal v Brně profesor Tomalík přednášku pro Přírodovědnou a lékařskou společnost, na které váženým profesorům referoval o objevu W. C. Röntgena. Je zajímavé přečíst si závěry týkající se využití tohoto přístroje, jež odborná komise vynesla.<br /><strong><span style="color:#ff0000;">“ Tento objev nemá žádného praktického využití a snad jen daleká budoucnost přinese některé možnosti jeho uplatnění.“<br /></span></strong>I významní profesorové z pražských klinik se k objevu stavěli skepticky.<br />O tom jak hluboce se dotyční pánové mýlili, svědčí následný bouřlivý rozvoj rentgenologie.<br />Málokdo ví, že první Röntgenův přístroj nebyl instalován v nemocnici, ale v restauraci. Zakoupil jej hoteliér Cívka, který v Praze vlastnil dva hotely - hotel Bílý kůň a Černý kůň. V jednom z nich byl Röntgenův přístroj instalován jako atrakce.<br />Dodnes není jasné zda se jednalo o hotel Bílý kůň nebo Černý kůň. Existuje řada autorů, kteří tvrdí, že v Bílém koni a druzí, že v Černém koni. Tento spor vedl k bonmotu budoucích rentgenologů, že jejich obor má svoji černou i bílou stránku.<br />Je naprosto jedno, který hotel to ve skutečnosti byl, podstatné je, že první Röntgenův přístroj stál uprostřed restaurace k obveselení hostů, kteří si na zobrazovacím stínítku mohli prohlížet vlastní kostru. Pracovníkům Státního úřadu pro jadernou bezpečnost by dnes vstávaly hrůzou vlasy na hlavě, uvědomíme-li si, jaké dávky rentgenového záření tito lidé obdrželi. Nicméně rentgenový přístroj se stal hitem a zvýšil návštěvnost hotelu pana Cívky.<br />Hotel byl v Praze vyhlášený a navštěvovaly jej též známé pražské osobnosti. Patřili mezi ně i profesoři pražské univerzity. Jedním z nich byl i tehdejší student Rudolf Jedlička ( později profesor chirurgie a rentgenologie) a jeho učitel, významný český chirurg profesor MUDr. Karel Maydl.<br />Chtěl bych o těchto pánech říci několik slov.<br />Profesor MUDr. Karel Maydl (1853-1903) přišel z Vídně do Prahy v roce 1891 již jako renomovaný vědec a chirurg. Stal se přednostou chirurgické kliniky, kterou vedl až do smrti. Založil vlastní chirurgickou školu, preferoval zásady antisepse a asepse. Je považován z zakladatele moderní české chirurgie.<br />Profesor MUDr. Rudolf Jedlička (1869-1926) patřil k jeho žákům a po promoci u něj pracoval jako asistent. V roce 1912 byl jmenován ředitelem Ústavu pro léčbu a výchovu mrzáků, který byl později na jeho počest nazván Jedličkovým ústavem. V roce 1922 se stal přednostou pražské chirurgické kliniky. Byl vůdčí osobností české chirurgie, zasloužil se hlavně o rozvoj břišní a kostní chirurgie. Byl v témže roce jmenován profesorem rentgenologie a průkopníkem tohoto oboru ve střední Evropě.<br />Zavedení rentgenologie do medicíny pomohla náhoda.<br />Student medicíny Jedlička, sedící se svou přítelkyní u stolku, v restauraci pana Cífky a se zájmem pozoroval jednoho z hostů, který svým kamarádům na rentgenu předváděl svůj hrudník. Náhle Jedlička zpozorněl – na stínítku, kromě orgánů a kostí, spatřil předmět, který svým tvarem připomínal hřebík! Ještě tentýž den zavedl ohromeného muže k profesoru MUDr. Maydlovi. Druhý den profesor operoval. Ke svému úžasu nalezl v žaludku pacienta poměrně velký hřebík.<br />Tato příhoda možná předznamenala pozdější kariéru profesora Jedličky jako uznávaného rentgenologa.<br />Byla tedy dokázána užitečnost Röntgenova přístroje a jeho cesta do nemocnic byla otevřená. V roce 1897 proběhlo první rentgenologické vyšetření u nás.<br />Cesty zavádění nejnovějších objevů, které tak výrazně rozšířily paletu vyšetřovacích metod, mohou být tedy kuriózní a zajímavé.<br />Rentgenové vyšetření prodělalo obrovský rozkvět. Jsou využívána stále dokonalejší zařízení - CT, spirální CT. Jedna z poledních novinek se nazývá funkční anatomie – PET/CT ( Positron Emission Tomography / Computed Tomography ), při níž dochází k fúzi obrazů a určení metabolismu s přesnou anatomickou lokalizací.<br />Pracuji v krajské Baťově nemocnici ve Zlíně, na oddělení nukleární medicíny. Pevně věřím, že se dočkám toho, že ve Zlíně bude na oddělení nukleární medicíny stát zařízení PET/CT. Tak se v naší nemocnici setká historie se současností. <em><strong>Na jeho počátku stojí hoteliér Cívka se svým Röntgenovým přístrojem jako raritou pro hosty, na konci nejmodernější současná technologie. Bude sloužit všem pacientům nejen ze Zlína, ale z celého Zlínského kraje, přesně v duchu Baťova hesla:<br />„ Náš zákazník, náš pán.“ </strong></em></div>tulenhttp://www.blogger.com/profile/12966004219150235463noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-32872002.post-58560141017695817482007-02-08T11:46:00.000+01:002007-02-08T11:48:21.694+01:00Nebojme se budoucnosti aneb kariera lvíčka Caesara<strong><span style="color:#ff6666;">Nebojme se budoucnosti aneb kariéra lvíčka Césara</span></strong><br />Když v roce 1932 letecká nehoda předčasně ukončila plodný život geniálního zlínského velkopodnikatele, byla při té příležitosti firmou ESTA vydána gramofonová pamětní deska. V současnosti je v digitalizované podobě přístupná na této <a href="http://www.inzlin.cz/bata/">internetové adrese</a>.<br />Skládá se ze tří částí - z projevu Tomáše Bati, který je jediným zachovaným projevem slavného ševce, z recitace z jeho závěti, kterou předčítá člen činohry Divadla na Vinohradech František Smolík a v závěru z Tomášovy nejoblíbenější písně "Neumrem na slame", která je na začátku a na konci podbarvena zvuky leteckého motoru, který symbolizuje onu nešťastnou nehodu.<br />K této desce se váže zajímavá historka, která byla zachycena v roce 1935 v časopise "Zlín" pod názvem "Kariéra zlínského lva Césara ". Tento lev byl zakoupen Tomášem Baťou jako přírůstek do zlínské zoologické zahrady. Dostal prostornou a světlou klec v zámeckém parku pod Klubovním domem.<br />Infobox<br />Nebojme se budoucnosti<br />"Polovina lidí na světě chodí bosa a sotva pět procent obyvatelstva je dobře obuto. Tu vidíme nejlépe, jak málo práce jsme dosud vykonali a jak ohromná práce očekává všechny ševce tohoto světa.""Byla to touha tvořit, poskytnouti stále větší množství účasti na výhodách, které náš závod jak zaměstnancům tak zákazníkům poskytoval. Pokud budete této velké idei sloužiti, potud budete ve shodě se zákony přírodními i lidskými. Jakmile ale budete každý pamatovati sám na sebe, jakmile přestanete sloužiti svým závodem všeobecnu, stanete se zbytečnými a padnete neodvratně." (z projevu Tomáše Bati, Zlín, 1. května 1931)<br />Lvíček César má svoji zvěčněnou podobu. Sloužil jako předloha sochaři Bohumilu Kafkovi k monumentálnímu sousoší M. R. Štefánika v Bratislavě, u jehož nohou stál lev. Z této sochy dnes existuje právě jen on.<br />V květnu 1931 byl na zahradě vily Tomáše Bati natáčen slavný Baťův projev "Nebojme se budoucnosti " firmou Fox Movieton News (to je onen zmiňovaný a jediný zachovaný zvukový snímek velikého tvůrce Zlína). V té době stála Césarova klec na zahradě Baťovy vily a když se do projevu pozorně zaposloucháte, uslyšíte na závěr řvoucího lvíčka Césara. Na dvou místech se zde ozývá jeho temné mručení, sice jako vzdálené zvukové pozadí, ale přece jen dobře slyšitelné.<br />Jak píše tehdejší tisk: "Až se znovu setkáte s tímto snímkem, poslouchejte pozorně. Tomáš Baťa mluví pevným ostrým hlasem o veliké práci, jež čeká všechny ševce tohoto světa a ve dvou místech ozývá se za jeho slovy temné mručení lvíčka Césara. Tak se připojil královským hlasem k hlasu svého pána."tulenhttp://www.blogger.com/profile/12966004219150235463noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-32872002.post-1019731266476432042007-02-08T11:26:00.000+01:002007-02-10T14:47:14.107+01:00Baťovi vizionáři-aneb 1974V roce 40-tého výročí založení firmy,byly osloveny významné zlínské osobnosti ze zdravotnictví ,školství,aby vypracovaly vizi,jak bude jejich obor vypadat za 40 let.<br />Ředitel Baťovy nemocnice MUDr.Bohuslav Albert napsal "Zdravotnictví Zlína 1974"<br />Je s podivem,že z dnešního pohledu se jeho vize naplnila,vynechal jen vznik a vývoj antibiotik a antituberkulotik.Jeho vize v onokologických onemocněních je použitelná i dnes.<br /><strong></strong><br /><strong>Ze starých novin<br />Zdravotnictví Zlína 1974</strong><br />V roce 1974 bude velký kooperativ pěti set lékařů-zdravotníků Baťovy nemocnice a jejich sociálně-zdravotních oddělení plně zaměstnán konferencemi k přípravě stého výročí objevení Kochova bacilu tuberkulosy. Nejstarší z lékařů budou se ještě pamatovati na případy tuberkulosy, které ve svém lékařském mládí ošetřovali, mladší generace lékařů bude však již jen studovati staré knihy a záznamy, aby chápala význam velikého jubilea. Otázky tuberkulosy již nebude, neboť vysoká životní, bytová a kulturní úroveň, k níž spějeme, spolu s účinnými ochrannými prostředky, propagací zdravotnického veřejného mínění, službou sociálně-zdravotní, ochranným očkováním, dávno před rokem 1974 problém této sociální choroby vyluští.<br />Při stoletém výročí objevu Kochova bacilu 1982 na Všezlínském zdravotnickém shromáždění, prohlásí senior lékařského sboru, že nebezpečí tuberkulosy patří již nenávratně minulosti. Zdravotnická výstava ukáže, že dnešní naše plány, které již v roce 1933 zaznamenaly podstatný pokles tuberkulosy mezi pracujícími zaměstnanci, byly správně každoročně doplňovány, že lékaři včas přesvědčili obyvatelstvo, aby spolupracovalo a že s rostoucím blahobytem Zlína, budovaným na usilovné práci, ubývalo tuberkulosy i jiných nemocí.<br />Stejně přesvědčivě a výmluvně budou v památníku zlínské práce, v rozšířeném památníku Tomáše Bati, ukazovati diagramy, jak byly likvidovány nakažlivé nemoci tyfus, záškrt, spála, chřipka, záněty plic, anginy a rheumatismus i všechny nemoce, které z těchto nákaz povstávají.<br />V té době nebude již oněch těžkých bojů lékařů s epidemiemi a s jejich následky. Jistě, že čtenáře napadne otázka, proč tedy bude míti velký příští Zlín tolik lékařů. Čím se bude těch 500 lékařů a 2 000 zdravotních sester zabývati?<br />Podívejme se, jak bude Baťova nemocnice a její sociálně zdravotnické oddělení vypadati.<br />Středem ústavu bude oddělení velké Zdravotnické matriky všech občanů Zlína a jeho širokého okolí. Mohutný archiv statisíců obálek s přesnými popisy občanů, fotografiemi a roentgenovými snímky o tělesném, duševním a zdravotním stavu statisíců živých i mrtvých občanů a jejich zdravotního prospívání, bude stále doplňován novými záznamy. Každý nově příchozí občan do Zlína, ať přišel sem, jako plačící novorozenec krátkou, radostnou cestou z života své matky, nebo jako zralý, nový pracovník, tisícikilometrovou cestou stratosférického letounu, bude při vstupu do Zlína ihned lékařsky posouzen, registrován a klasifikován. Rozsáhlé statistické oddělení, s dokonalou službou strojů, bude tříditi zdravotnické záznamy jedinců, rodin, sčítati jejich prospěch. Lékařské oddělení bude stále hodnotiti tyto poznatky, každý pokles bodů jednotlivce i rodin bude vědecky zkoumati, v záhadných případech bude jedince studovati novým vyšetřováním, pokusy v laboratořích bude hledati příčiny zdravotního úpadku jedince i jeho rodu.<br />Důvěra obyvatelstva k velkému kooperativu lékařů-zdravotníků bude úplná. Děti z rodičů, jejichž rodokmeny byly zevrubně v poradně pro sňatky prostudovány a posouzeny, budou roditi jen v porodnicích, příslušejících celému kooperativu. Budou od narození pod dozorem lékařů a zdravotních sester, jež budou důvěrnicemi matek. Síť poraden se bude starati o všechna včasná opatření pro nejlepší podmínky vývoje dětí. Křivice zrovna tak, jako tuberkulosa, bude patřiti nenávratně minulosti. 100 zubních lékařů se svými 500 zdravotními sestrami, budou pyšně ukazovati na výsledky své práce. Ošetření povrchu zubního kazu bude jen výjimečným a tím největším výkonem zubního lékaře. Nebude téměř zubních techniků, nebude zlatých korunek a mostů a jen starým lidem po 80 roce, budou výjimečně vypadlé zuby nahrazovány umělým chrupem, poněvadž všichni druzí, kteří do 80 roků si zachovají v nové zdravotnické soustavě svoji svěžest, budou míti všech 32 zubů zdravých. Našich 100 zubních lékařů bude zaměstnáno jen prohlídkami zubů a jejich ochranou před nákazou, 500 zdravotních zubních pomocnic bude hlasatelkami, učitelkami a kontrolorkami hygieny ústní a jejího provádění ve školách, dílnách a v domácnostech.<br />Jen rakovina a stavy pozdního stáří, budou ještě v roce 1974 vážnou starostí našeho lékařského sboru. Oddělení pro výzkum a léčení rakoviny a jeho sociálně-zdravotnický oddíl s poradnou a s propagačním štábem zdravotních sester, bude však již na správné cestě k úspěchu. Bude se chlubiti, že nemá nemocných, kteří by přišli pozdě k léčení a že výsledky léčení jsou stoprocentní a trvalé. Obdobně oddělení pro výzkum stáří a jeho nemocí, bude hrdě ukazovati na pokroky ve své práci. Ukáže statistiku – zpracovanou tělovýchovným ústředím – kolik sedmdesátiletých ve Zlíně je ještě zapsáno v denním cvičení v plovárnách, kolik z nich provádí jiné sporty. Tak všechna nynější oddělení nemocnice i chirurgické, které jen v malé úrazové stanic a v oddělení pro rakovinu, bude ještě trochu zaměstnáno, budou již od základu přebudována. Převážná část lékařů dneška, bude badateli-zdravotníky zítřka. Přesné laboratorní zkoušky, biologická ochranná očkování, sociální ochrana prací s vysokou zdravotnickou kulturou zbaví lékaře těžkých úkolů dneška. Nebude třeba, aby lékař zachraňoval v boji s neúprosnou přírodou slabě vybaveného člověka, nýbrž nová práce a zdravotnická zařízení poskytnou lékaři-zdravotníkovi všecky prostředky, aby ochránil svého svěřence před nemocí a pomohl jeho rodu k stále lepšímu, odolnějšímu a déležijícímu potomstvu.<br />Cestu k této slunné době ukazuje již jasně dnešní biologický duch lékařské vědy a proto není tento článek fantasií. Věříme, že bude skutečností, tak jako bude skutečností velký a krásný Zlín, založený na pevném a pravdivém základě díla Tomáše Bati.<br /><br /><em><strong>Primář Dr. B. Albert</strong></em><br /><em><strong>Ředitel Baťovy nemocnice </strong></em><br /><em><strong>Uveřejněno dne 1.5.1934 v deníku „Zlín“</strong></em>tulenhttp://www.blogger.com/profile/12966004219150235463noreply@blogger.com0