Lidské srdce-věčná inspirace umění

Lidské srdce – věčná inspirace umění

V rámci letošního XVI. Kardiologického sjezdu v Brně se mimo jiné konala výstava 37 obrazů, olejů, grafik, keramických výtvorů ze skla a jiných materiálů. Všichni zúčastnění tvůrci obdrželi stejné zadání: zobrazení lidského srdce.

Tato myšlenka má svůj původ ve Zlíně. Inspiroval mě k ní nápad pana Miloslava Daříčka, zlínského galeristy, mého pacienta a přítele, a známé výtvarnice paní RNDr. Dany Zelené.

Před sedmi lety jsme zde pořádali mezinárodní kongres nukleární medicíny a telemedicíny, kdy v přímém přenosu jeden z předních chirurgů profesor Cox z USA operoval sentinelovou uzlinu. Napadlo mě, že bychom mohli kongres spojit s výstavou výtvarných děl, proto jsme oslovili několik umělců. Ti chtěli, abychom jim zaslali něco, co je typické pro nukleární medicínu. Prvotní snaha využít za tímto účelem rentgenové snímky se setkala s neúspěchem; umělci je začali vracet s tím, že se na to nedá malovat. Jako nejvhodnější materiál se nakonec jevila pacientská obálka - tzv. holub. Obálky upravené předními českými grafiky, šperkaři, malíři a keramiky se poté sešly v celkovém počtu 47 kusů a vznikla z nich pozoruhodná výstava, kterou můžete vidět na internetových stránkách
http://galerie.csnm.cz/

V loňském roce se konal 8. Světový kongres Americké společnosti nukleární kardiologie ICNC v Praze, který pořádala Evropská kardiologická společnost s Českou společností nukleární medicíny. Po předchozích dobrých zkušenostech jsme se rozhodli zorganizovat podobnou výstavu, zaměřenou tentokrát na kardiologii. Nechali jsme zhotovit dřevěnou desku 30x40 cm, na níž byl nalepen schematický nákres kontury srdečního stínu, a tento artefakt jsme opět rozeslali malířům. Brzy se nám začala scházet skvostná díla. Bylo zajímavé i to, jak umělci vysvětlovali jejich myšlenku. Např. pan Antonín Lukavský říkal: „Obrázek má 3 srdeční komory…“ Hned jsem mu do toho skočil, že srdce má 4 komory. Vysvětlil: „Ano, ta čtvrtá je vzadu. V jedné komoře je nastíněno, jak by to nakreslil Picasso, v druhé G.Coubert a ve třetí, jak by to nakreslil Lukavský. Dole jsem namaloval reklamu na Kostelecké párky, protože tím chci říct, že jsem zdráv a pojídám Kostelecké párky“.
V přehlídce se objevily práce i několika keramiků, mezi nimi paní Kláry Adamové a Petry Hluštíkové, které pojaly srdce jako plastické zobrazení. Pozoruhodné srdce je rovněž od malíře Libora Obršlíka. Autor vytvořil plastiku s černým křížem, na kterém je zobrazen obličej z poloviny Kristův, z poloviny lékařův. Své dílo nazval: Jen Kristus a doktoři dělají zázraky.
Pěkný olej poskytl pan Zdeněk Šutera. Znázornil srdce obklopené kouřícími komíny. Chtěl tím říct, co srdci škodí – například stres, jehož následky léčí nahoře na laně zavěšený chirurg.
Z ostatních materiálů zaujme například srdce z plechu od paní Markéty Novotné či osobitě pojatý Infarkt myokardu skláře Stanislava Žampacha. Výtvarnice Dana Zelená vytvořila z rostlin nasbíraných na Islandu grafické zobrazení ledového jezera, které je pod plexisklovým povrchem.
Zájemci mohou všechna vystavená díla zhlédnout na internetových stránkách
http://galeriesrdce.csnm.cz/




Název pro tuto výstavu jsem si našel v mládí. Tehdy jsem si doma listoval krásnou knihou, která se jmenovala: Žena - věčná inspirace malířského umění. Tak mě napadlo:
Srdce – věčná inspirace umění.

Myslím si, že kumšt a medicína patří k sobě, protože umění medicínu protepluje. Bývalo dobrým zvykem, že staří lékaři se zabývali uměním, a když umřel v Praze známý lékař, obchodníci s obrazy zbystřili, protože s velkou pravděpodobností po zemřelém zbyla zajímavá sbírka obrazů.
Můj tatínek, rovněž lékař, mi vyprávěl o jednom svém kolegovi, který léčil malíře Františka Tichého a vlastnil neskutečnou sbírku jeho obrazů. Svěřil se dokonce, jak některá díla získal. Vzpomínal: „Tichý holdoval alkoholu, a když za mnou přišel, řekl jsem mu - Františku, moc piješ, kolik jsi toho vypil? Ale, to je jen tak jedna láhev rumu denně, bránil se malíř. To je moc, pravil lékař, a protože znal malířovu povahu, řekl mu: Zkus vypít jen půl lahve. Druhý den mu František přinesl dva krásné oleje a říká, že je to skvostná rada, že mu za to nese poděkování“.

Na závěr bych si dovolil citovat slova svého pacienta profesora Kováře, zakladatele českého designu, který vyrostl jako žák Vincence Makovského ve Zlíně. Působil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a jako designér navrhoval např. známý dopravní prostředek - Tatru 603.
A tož - až se naučíš rozprávět laskavě s květinami, děkovat jim za krásu a léčivost, zas budeš o něco dál - o něco lepší - by? vlas ti mezitím zbělel.“
na chatě 6.7.1992
„Myslím, že kumšt pomáhá lidem dívat se plněji na svět, dívat se trochu očima a srdcem kumštýřů a snad také přispívá k hlubšímu poznání smyslu života“.
červen 1984