Zapomenuté "osmičkové"srpnové výročí

V letošním roce „osudových osmičkových výročí“ bezkonkurenčně vede datum vstupu vojsk Varšavské smlouvy na území ČSSR 21. 8. 1968. Na okraji pozornosti pak stojí studentské revoluce, jež se téhož roku odehrály v Německu, ve Francii a jinde. Jména Rudi Dutschke, Daniel Cohn-Bendit nebo Joschka Fischer jistě pamětníkům něco připomínají. Ale z tehdejších revolucionářů se stali ctihodní politici – D. Cohn-Bendit je poslancem za Stranu zelených v Evropském parlamentu a J. Fischer spolkovým ministrem zahraničí. Za časů K.u.K. mocnářství se říkávalo, „mladí pagáti, staří hófráti“.
Málokdo však ví, že na letošní srpen připadá další zajímavé „osmičkové“ výročí. Před 60 lety, počátkem srpna 1948, přednesl Trofim Denisovič Lysenko v Leninově všesvazové akademii zemědělských věd svůj zásadní referát „O situaci v biologii“. Dal v něm ruské vědě za úkol do deseti let odhalit tajemství života. Je zajímavé, že tento vědecký návrh byl odhlasován politbyrem KSSS – vůbec poprvé tak o vědě rozhodovali politici. T. D. Lysenko jednoznačně odsoudil genetiku jakožto buržoazní pavědu. Ve Filosofickém slovníku (1955) pod heslem „genetika“ stojí: „Buržoazní pavěda, u jejíhož zrodu stál augustiánský kněz Jan Gregor Mendel, která je v naprostém rozporu s moderními vědeckými poznatky sovětské biologie pod vedením soudruha akademika Lysenka.“T. D. Lysenko začal ve vědě působit již před válkou; v té době publikoval první poznatky o jarovizaci, tj. předklíčení semen, které mělo vést ke zvyšování hektarových výnosů a ke dvojí sklizni. Ukázal sovětským zemědělcům, jak na to. Jen díky němu předstihl Sovětský svaz Somálsko ve výnosech obilí o celých 300 gramů na hektar. U každé práce se musí myslet, a tak T. D. Lysenko objevil, že pokud se nestačí sklidit obilí do zimy, vcelku o nic nejde, neboť přezrálé obilí vypadá na zem a začne znovu růst. Ušetří se tím nejen příprava půdy k setí, koňské potahy, ale hlavně pracovní síla, která se pak může zúčastnit mítinků, kde přijme hodnotné socialistické závazky.Jednoznačně došlo k politizaci vědy, protože Stalin vzal T. D. Lysenka pod ochranná křídla. Dokonce na jednom zasedání pléna ÚV KSSS, kde T. D. Lysenko mluvil o svých teoriích, Stalin nahlas zvolal: „Výborně, soudruhu Lysenko!“ Od té doby byl T. D. Lysenko nedotknutelný a své vědecké soupeře likvidoval nejen vědecky, ale i fyzicky.
Poznámka: My ale víme, že pojem „járovizace“ zavedl významný český vědec Jára da Cimrman, když v ruském klášteře pomáhal ruským mnichům – popům se zemědělstvím. Mimo pojmu „járovizace“ se zde zároveň díky výuce zpěvu stal zakladatelem pop-music.
Patřím k těm, kdo se ve škole absolvovali „mičurinské kroužky“ a učili se Lysenkovy teorie spolu s názory bioložky Lepešinské. Její proslulou nebuněčnou teorii odsouhlasila sovětská Akademie věd v čele s předsedou Alexandrem Ivanovičem Oparinem, jehož známe spíše jako tvůrce teorie vzniku života z koacervátů. V roce 1950 byla svolána zvláštní neveřejná porada, která měla za úkol posoudit bádání Olgy Lepešinské. Svůj referát na poradě ukončila O. Lepešinská následujícími slovy: „…chtěla bych vyslovit co nejhlubší a nejsrdečnější poděkování našemu velkému učiteli a příteli, nejgeniálnějšímu ze všech vědců, vůdci pokrokové vědy, drahému soudruhu Stalinovi. Jeho učení, každý jeho krok k vědecké problematice pro mě vždy znamenal reálný program a obrovskou podporu v mém dlouhém boji s monopolisty ve vědě a s idealisty nejrůznějšího zabarvení. Ať žije náš veliký Stalin, slavný vůdce světového proletariátu a všeho pokrokového lidstva!“ T. D. Lysenko svým způsobem zneužil práce Ivana Vladimiroviče Mičurina, , pomologa a biologa, který rozvinul šlechtitelství a o kterém Maxim Gorkij napsal, že je to člověk, který trpělivě a pomaličku mění svět.Pohledy na Mičurinovo dílo jsou však rozdílné. MUDr. Svatopluk Káš, CSc. ve své knize „Medailonky českých lékařů – spisovatelů“ například tlumočí názor významného českého biologa profesora Sekly:
NEKOMPROMISNÍ SEKLAProfesor biologie na pražské lékařské fakultě MUDr. Bohumil Sekla byl přesvědčený odpůrce zrůdných genetických teorií Mičurina a Lepešinské, které se koncem padesátých let z ideologických důvodů prosazovaly, nebo spíše byly stranickými orgány prosazovány jako jediné správné, pokrokové názory sovětské vědy. A svými názory se netajil.Jednou při rigorózní zkoušce z biologie (když ještě směl zkoušet - později mu to bylo zakázáno) jeden medik uvedl, že „podle biologa Mičurina...“Profesor Sekla ho hned přerušil a opovržlivě řekl: „Mičurin nebyl biolog, Mičurin byl zahradník.“Lysenko vycházel z myšlenky o proměně a vývoji organismu vlivem prostředí a jednoznačně odmítl dědičnost. Tato teze v sobě nese hluboký náboj tzv. sociomorfního modelování, aplikace doby na biologické teorie. (Tento pojem poprvé použil v roce 1958 německo-rakouský filozof Ernst Topitsch.)Názory T. G. Lysenka“že organismy se vyvíjí a mění v souladu s prostředím“jsou naprosto v souladu s tehdejšími stalinskými teoriemi a praxí, které se snažily dokázat, že se,člověka lze krásně „tvarovat, měnit a přizpůsobit společnosti“.
Myslím si, že z tohoto důvodu v téže době Rusové zavrhli také kybernetiku - nauku o řízení (zakladatel kybernetiky prof. Wiener použil jako základ řecké slovo „kybernos“, kormidelník). Podle výše zmíněného Filosofického slovníku kybernetika znamená „buržoazní pavědu, která slouží k zotročení dělnické třídy pomocí strojů.“ Problém byl nejspíše v tom, že zákonitosti kybernetiky se octly v rozporu s tehdejšími názory sovětského politbyra; to nepotřebovalo jakékoli teorie řízení, neboť ono samo vše geniálně řídilo.
Historka na závěr - Studoval jsem v Brně a svého času jsem vyslechl krásnou historku týkající se tohoto města, kde kdysi Jan Gregor Mendel prováděl své slavné pokusy.Po ruském vzoru byla nejprve genetika zrušena a genetikové rozprášeni na podřadná místa. Koncem padesátých let však už byly teorie soudruha Lysenka zapomenuty a vznikla sovětská genetika. Tehdy přijela do Brna delegace mladých vědců, kteří se chtěli s moderní genetikou seznámit v místě, kde byly položeny její základy. Nastal fofr, stranický aparát začal svážet ony zapuzené biology - genetiky a vytvořil takovou „potěmkinovskou“ laboratoř, kde byla následně sovětská delegace přivítána.
Doufám, že se znovu nedožiji toho, aby do vědy začala mluvit politika a aby politické názory jakýmkoli způsobem ovlivňovaly vědecké poznání.
Jiří Bakala

Lidské srdce-věčná inspirace umění

Lidské srdce – věčná inspirace umění

V rámci letošního XVI. Kardiologického sjezdu v Brně se mimo jiné konala výstava 37 obrazů, olejů, grafik, keramických výtvorů ze skla a jiných materiálů. Všichni zúčastnění tvůrci obdrželi stejné zadání: zobrazení lidského srdce.

Tato myšlenka má svůj původ ve Zlíně. Inspiroval mě k ní nápad pana Miloslava Daříčka, zlínského galeristy, mého pacienta a přítele, a známé výtvarnice paní RNDr. Dany Zelené.

Před sedmi lety jsme zde pořádali mezinárodní kongres nukleární medicíny a telemedicíny, kdy v přímém přenosu jeden z předních chirurgů profesor Cox z USA operoval sentinelovou uzlinu. Napadlo mě, že bychom mohli kongres spojit s výstavou výtvarných děl, proto jsme oslovili několik umělců. Ti chtěli, abychom jim zaslali něco, co je typické pro nukleární medicínu. Prvotní snaha využít za tímto účelem rentgenové snímky se setkala s neúspěchem; umělci je začali vracet s tím, že se na to nedá malovat. Jako nejvhodnější materiál se nakonec jevila pacientská obálka - tzv. holub. Obálky upravené předními českými grafiky, šperkaři, malíři a keramiky se poté sešly v celkovém počtu 47 kusů a vznikla z nich pozoruhodná výstava, kterou můžete vidět na internetových stránkách
http://galerie.csnm.cz/

V loňském roce se konal 8. Světový kongres Americké společnosti nukleární kardiologie ICNC v Praze, který pořádala Evropská kardiologická společnost s Českou společností nukleární medicíny. Po předchozích dobrých zkušenostech jsme se rozhodli zorganizovat podobnou výstavu, zaměřenou tentokrát na kardiologii. Nechali jsme zhotovit dřevěnou desku 30x40 cm, na níž byl nalepen schematický nákres kontury srdečního stínu, a tento artefakt jsme opět rozeslali malířům. Brzy se nám začala scházet skvostná díla. Bylo zajímavé i to, jak umělci vysvětlovali jejich myšlenku. Např. pan Antonín Lukavský říkal: „Obrázek má 3 srdeční komory…“ Hned jsem mu do toho skočil, že srdce má 4 komory. Vysvětlil: „Ano, ta čtvrtá je vzadu. V jedné komoře je nastíněno, jak by to nakreslil Picasso, v druhé G.Coubert a ve třetí, jak by to nakreslil Lukavský. Dole jsem namaloval reklamu na Kostelecké párky, protože tím chci říct, že jsem zdráv a pojídám Kostelecké párky“.
V přehlídce se objevily práce i několika keramiků, mezi nimi paní Kláry Adamové a Petry Hluštíkové, které pojaly srdce jako plastické zobrazení. Pozoruhodné srdce je rovněž od malíře Libora Obršlíka. Autor vytvořil plastiku s černým křížem, na kterém je zobrazen obličej z poloviny Kristův, z poloviny lékařův. Své dílo nazval: Jen Kristus a doktoři dělají zázraky.
Pěkný olej poskytl pan Zdeněk Šutera. Znázornil srdce obklopené kouřícími komíny. Chtěl tím říct, co srdci škodí – například stres, jehož následky léčí nahoře na laně zavěšený chirurg.
Z ostatních materiálů zaujme například srdce z plechu od paní Markéty Novotné či osobitě pojatý Infarkt myokardu skláře Stanislava Žampacha. Výtvarnice Dana Zelená vytvořila z rostlin nasbíraných na Islandu grafické zobrazení ledového jezera, které je pod plexisklovým povrchem.
Zájemci mohou všechna vystavená díla zhlédnout na internetových stránkách
http://galeriesrdce.csnm.cz/




Název pro tuto výstavu jsem si našel v mládí. Tehdy jsem si doma listoval krásnou knihou, která se jmenovala: Žena - věčná inspirace malířského umění. Tak mě napadlo:
Srdce – věčná inspirace umění.

Myslím si, že kumšt a medicína patří k sobě, protože umění medicínu protepluje. Bývalo dobrým zvykem, že staří lékaři se zabývali uměním, a když umřel v Praze známý lékař, obchodníci s obrazy zbystřili, protože s velkou pravděpodobností po zemřelém zbyla zajímavá sbírka obrazů.
Můj tatínek, rovněž lékař, mi vyprávěl o jednom svém kolegovi, který léčil malíře Františka Tichého a vlastnil neskutečnou sbírku jeho obrazů. Svěřil se dokonce, jak některá díla získal. Vzpomínal: „Tichý holdoval alkoholu, a když za mnou přišel, řekl jsem mu - Františku, moc piješ, kolik jsi toho vypil? Ale, to je jen tak jedna láhev rumu denně, bránil se malíř. To je moc, pravil lékař, a protože znal malířovu povahu, řekl mu: Zkus vypít jen půl lahve. Druhý den mu František přinesl dva krásné oleje a říká, že je to skvostná rada, že mu za to nese poděkování“.

Na závěr bych si dovolil citovat slova svého pacienta profesora Kováře, zakladatele českého designu, který vyrostl jako žák Vincence Makovského ve Zlíně. Působil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a jako designér navrhoval např. známý dopravní prostředek - Tatru 603.
A tož - až se naučíš rozprávět laskavě s květinami, děkovat jim za krásu a léčivost, zas budeš o něco dál - o něco lepší - by? vlas ti mezitím zbělel.“
na chatě 6.7.1992
„Myslím, že kumšt pomáhá lidem dívat se plněji na svět, dívat se trochu očima a srdcem kumštýřů a snad také přispívá k hlubšímu poznání smyslu života“.
červen 1984

pentékosté hémera

pentékosté hémera
pentékosté hémera

jen si dovolím připomenout že v neděli a pondělí by velký církevní,ale i židovský svátek.
Cirkevní je Hod Boží svatodušní "Pentecostes"
Padesátý den po velikonocích (řec. pentékosté hémera) se slaví v křesťanství jako den seslání Ducha svatého. Toho dne, kdy mnoho Židů putovalo do Jeruzaléma, aby slavili týdenní slavnost Šavuot, se tam dostavili i Ježíšovi učedníci.
"Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali" (Skutky apoštolů 2,2-4). V katolické církvi se v tento den uděluje svátost biřmování.ve velké časti Evropy je i svatodušní ponděli-volné ,židovský je šavuot Letnice,v ten den přinesl Mojžíš z hory Sinai desatero od JHV/Jahve/
Pořadí svátků církevních dle důležitosti
Hod Boží velikonoční
Hod Boží svatodušní
Hod Boží Vánoční
minulý režim
ad 1/ zastřel- svátky jara
ad 2 /vygumoval úplně
ad 3/ kromě dědy Mráze udělal je svátkem spotřebním
Vše mi uvízlo někde v hlavě,neb jsem se narodil na Velký Pátek "při pašijí" hlase/Erben/
Vzpomenul jsem si nastarý vtip: Mojžíš sestupuje s desaterem z hory Sinai a shromážděným židům říká mám pro Váse dvě zprávy jednu dobrou a druhou špatnou,kterou chcete slyšet,jako první-volají tu dobrou.Mojžíš říká dobrá je že jsem to uhádal za 4Oti na 10 a ta špatná je,že 6. a 9.přikázání tam zůstalo.
Obdoba s koránem-Mohamed dostal za úkol ,pro muslimy- modliti se 200x denně pak smlouval na20 x nakonec to dohodl na 5x denně.
Hezké Letnice
P.S.Příští neděle je sv.Nejsvětější Trojice a čtvrtek poté je "Boží tělo". Svátek Božího těla se slavil po uplynutí jedenácti dnů od Božího hodu svatodušního, což bylo období mezi 21. květnem a 24. červnem.
Všechny tyto svátky se dají lehce vypočítat z data Hodu Božího Velikonočního/nebo židovského svátku Pesach/Hebrejsky pésach, řecky pascha/,který je první neděli po první jarním novoluní,dle židovského kalendáře14. den nísanu - prvního měsíce podle židovského kalendáře (březen - duben) - a připomíná odchod Hebrejců z Egypta. Výraz pesach (podle Ex 12, 13-27: "přeminutí") je narážkou na desátou ránu egyptskou. Anděl zhoubce (mstitel) při ní pobil prvorozence v Egyptě, ale pominul domy Hebrejců, označené krví beránka. Jejich prvorozené ušetřil. Během jídla seder se čte z Haggadah (dosl. vyprávění, líčení), sbírky obsahující výňatky z Bible, mravoučná podobenství a výběr Hallel (chvalořečných žalmů - halelujah, chvalte Hospodina)-,které známe jako ALELUJA
Jiří Bakala

To jsou housky,každá jiná, to jsou housky od Stalina

Není to tak dávno co dozněly diskuze týkající se únorových událostí a máme zde dvě výročí. Před 55 lety dne 5.3.1953 zemřel generalissimus Josif Vissarionovič Stalin vlastním jménem Džugašvili. O jeho smrti, životě a díle byla napsána spousta a spousta knih, takže bych nenapsal nic nového,snad jen srovnání dětství J.V.Stalina a jeho kolegy diktátora A.Hitlera bylo obdobné,oba byli vychování dominantními matkami, role otců byla zanedbatelná, spíše negativní. A jedná medicínská zajímavost-Stalin dostal mrtvici/cévní mozkovou příhodu/a upadl do bezvědomí 1.března a teprve 3.března byli povolání lékaři,takový strach vzbuzoval i ochrnutý, chroptící diktátor.
Za jeho života jsem chodil do mateřské školy a moje setkání s poezii bylo díky následující říkance:
„To jsou housky každá jiná, to jsou housky od Stalina.Máme housek do klobouku, Stalin na ni poslal mouku.“
Po celém sovětském bloku se konaly velkolepá rozloučení,celé národy truchlily,také v tehdejším Gottwaldově, se po jeho smrti konala velká smuteční tryzna. Před Velkým kinem stálo rozsáhlé pódium, na kterém byla obrovská fotografie Stalina obklopené množství věnců, kolem stály plačící davy,oddělené mezerou ve které hlídkovaly lidové milice,celou scénu podmalovávala“Píseň padlých revolucionářů“.
http://www.freecolewort.zeli.cz/dl/music/song0011.mp3
Noviny vyšly s obrovskou Stalinovou smuteční fotografii a všechny se předháněly v oslavování velkého vůdce:
„Stalin zemřel, žije však jeho nesmrtelné dílo, jeho geniální směrnice o výstavbě socialismu a přechodu ke komunismu. Stále mohutní jím vybudovaný sovětský stát, záštita světového boje za mír a pokrok. Se Stalinovým jménem na rtech zasazují stále drtivější rány imperialistickým útočníkům hrdinní korejští vojáci a čínští lidoví dobrovolníci. Věren památce Stalinově bude všechen náš lid ještě usilovněji pokračovat ve své budovatelské práci a vybuduje novou socialistickou společnost.“
Jaké bylo mé překvapení, když jsem listoval ve starých předválečných novinách a našel jsem výtisk ze 14. září 1937, na první straně byla velká smuteční fotografie TGM.V dalších dnech byl popisován velkolepý pohřeb pana prezidenta.Na fotografii ze Zlína byla před s Velkým kinem prakticky identická tryzna s velkou fotografii TGM, přece však bylo něco jiné, místo lidových milicí stáli na stráži Sokoli a Legionáři. Jinak bylo vše identické, včetně plačících davů.
Na Stalinův pohřeb tehdy odletěl poměrně vážně nemocný Klement Gottwald, u kterého bylo diagnostikováno luetické aneurysma ( postižení aorty luetickým onemocněním ) a lékaři mu zakázali cesty letadlem. Přesto Gottwald odlétá a po svém návratu dne 14.3.1953 umírá. Fyzická námaha a stressové situace ukončily jeho život.Opět se konala tryzna, kulisy stejné jako při Stalinově smrti, jen hlavní protagonista jiný.Je zajímavé, jak někdy historie má své Déja vu.
Vzpomněl jsem si na tato výročí proto, že aktéři,zemřelí před 55 lety ,jsou spojeni s únorovými událostmi

Volba prezidenta,není drama

Lidé ,noviny media jsou rozhořčeny ,nad tím co se děje kolem volby prezidenta,
Padají názory,že by se měla zachovat tradice-třeba u tajné volby etc.
Já osobně bych to neviděl tak černě,když se podíváme do minulosti prezidentských voleb,všechny volby byly v této zemi doprovázeny aférami,hádkami až nechutnostmi etc.První v roce 1918 byla atypická a celkem v klidu.Při volbě 1920 jsme my
Češi urazili Němce a byl průser a dlouhodobé aféra s a národnostní rozbroje.V 1927 se objevili silní protikandidáti jako např. Antonín Švehla dr.h.c.,,dále probíhaly boje mezi národnostmi Češi versus Němci ,versus Slováci.TGM prohlásil že pokud nebude zvolen v první kole dále nebude kandidovat,vyjádřil se, že nebude „prezidentský poškrabek“.Karel Čapek napsal v dopise Švehlovi:„velmi mne znepokojuji hlasy novin a stran k prezidentské volbě..Lidovci se chovají kluzce-mám velkou úzkost ne o to ,ale z ostudy pod národní úroveň jak to dopadne“.

Situaci zachránil právě Švehla ,který prohlásil,že kdo nebude volit Masaryka by zasloužil pár facek a on že je ochoten mu je dát.Masaryk prošel v prvním kole. V roce 1934 TGM již vážně nemocen přesto je donucen kandidovat Beneš měl odpůrce a jeho zvolení nebylo průchodné.Dělaly se kompromisy s komunisty ,Kteří si diktovali podmínky –kdo se má propustit z vězení atd.Po abdikaci TGM v roce 1935 byla situace pro Beneše velmi komplikována-musel udělat kompromisy se Slováky i s komunisty, myslím,že propustili Gottwalda z kriminálu,takže zase šarvátky,hádky a nechutnosti.
Naštěstí pod tlakem hrozby z Německa dostal Beneš tolik hlasů,kolik TGM nikdy nedostal.V roce 1945 byla Benešova volba jednohlasná a pak už volby známe.Zajímavost z volby prezidenta Gottwalda bylo,že po volbě šel s manželkou Martou na mší,kde ei nechal požehnat od kardinála Berana,aby téhož zavřel později do domácího vězení.Pak už volby byly 100%.
Jedny z voleb prezidenta Havla byla také obrovská šaškárna,tenkrát 16 hodin mluvili republikána plili na V.Havla ,až Dáša Havlová musela pískotem protestovat.Václav Havel tenkrát vyhrál o 1 hlas a to byl zavřený Sládek.Takže prezidentská volba není žádné drama jen se pokračuje v českém pimprlovém divadle.
Nihil novum sub sole.

Nebojme se budoucnosti,aneb kariéra lvíčka Caesara

Když v roce 12.7.1932 letecká nehoda předčasně ukončila plodný život geniálního zlínského velkopodnikatele, byla při té příležitosti firmou ESTA vydána gramofonová pamětní deska. V současnosti je v digitalizované podobě přístupná na této www.inzlin.cz/bata
Skládá se ze tří částí - z projevu Tomáše Bati, který je jediným zachovaným projevem slavného ševce, z recitace jeho závěti/ideový pasus/, kterou předčítá člen činohry Divadla na Vinohradech František Smolík-je zajímavé,že text je podbarven „Písní práce“.Tomáš Baťa tuto píseň,kterou bohužel komunistický režim zprofanoval,velmi ctil,bral ji jako oslavu práce.V závěru pak ESTA-ORCHESTR a PĚVECKÉ KVARTETO hraje a zpívá , T.Bati nejoblíbenější píseň "Neumrem na slame", která je na začátku a na konci podbarvena zvuky startujícího a na konci vynechávajícího leteckého motoru, který symbolizuje onu nešťastnou nehodu.
K této desce se váže zajímavá historka, která byla zachycena v roce 1935 v časopise "Zlín" pod názvem "Kariéra zlínského lva Césara ". Tento lev byl zakoupen Tomášem Baťou jako přírůstek do zlínské zoologické zahrady. Dostal prostornou a světlou klec v zámeckém parku pod Klubovním domem.
Proslov T.Bati "Polovina lidí na světě chodí bosa a sotva pět procent obyvatelstva je dobře obuto. Tu vidíme nejlépe, jak málo práce jsme dosud vykonali a jak ohromná práce očekává všechny ševce tohoto světa."
Závěr ideového pasu"Byla to touha tvořit, poskytnouti stále větší množství účasti na výhodách, které náš závod jak zaměstnancům tak zákazníkům poskytoval. Pokud budete této velké idey sloužiti, potud budete ve shodě se zákony přírodními i lidskými. Jakmile ale budete každý pamatovati sám na sebe, jakmile přestanete sloužiti svým závodem všeobecnu, stanete se zbytečnými a padnete neodvratně."(z projevu Tomáše Bati, Zlín, 1. května 1931)
Lvíček César má svoji zvěčněnou podobu. Sloužil jako předloha sochaři Bohumilu Kafkovi k monumentálnímu sousoší M. R. Štefánika v Bratislavě, u jehož nohou stál lev. Z této sochy dnes existuje právě jen on, Bratislavané mu říkají“česká mačka“.
V květnu 1931 byl na zahradě vily Tomáše Bati natáčen slavný Baťův projev "Nebojme se budoucnosti " firmou Fox Movieton News (to je onen zmiňovaný a jediný zachovaný zvukový snímek velikého tvůrce Zlína). V té době stála Césarova klec na zahradě Baťovy vily a když se do projevu pozorně zaposloucháte, uslyšíte na závěr řvoucího lvíčka Césara. Na dvou místech se zde ozývá jeho temné mručení, sice jako vzdálené zvukové pozadí, ale přece jen dobře slyšitelné.
Jak píše tehdejší tisk: "Až se znovu setkáte s tímto snímkem, poslouchejte pozorně. Tomáš Baťa mluví pevným ostrým hlasem o veliké práci, jež čeká všechny ševce tohoto světa a ve dvou místech ozývá se za jeho slovy temné mručení lvíčka Césara. Tak se připojil královským hlasem k hlasu svého pána."

P.F. 2008