Zapomenuté "osmičkové"srpnové výročí

V letošním roce „osudových osmičkových výročí“ bezkonkurenčně vede datum vstupu vojsk Varšavské smlouvy na území ČSSR 21. 8. 1968. Na okraji pozornosti pak stojí studentské revoluce, jež se téhož roku odehrály v Německu, ve Francii a jinde. Jména Rudi Dutschke, Daniel Cohn-Bendit nebo Joschka Fischer jistě pamětníkům něco připomínají. Ale z tehdejších revolucionářů se stali ctihodní politici – D. Cohn-Bendit je poslancem za Stranu zelených v Evropském parlamentu a J. Fischer spolkovým ministrem zahraničí. Za časů K.u.K. mocnářství se říkávalo, „mladí pagáti, staří hófráti“.
Málokdo však ví, že na letošní srpen připadá další zajímavé „osmičkové“ výročí. Před 60 lety, počátkem srpna 1948, přednesl Trofim Denisovič Lysenko v Leninově všesvazové akademii zemědělských věd svůj zásadní referát „O situaci v biologii“. Dal v něm ruské vědě za úkol do deseti let odhalit tajemství života. Je zajímavé, že tento vědecký návrh byl odhlasován politbyrem KSSS – vůbec poprvé tak o vědě rozhodovali politici. T. D. Lysenko jednoznačně odsoudil genetiku jakožto buržoazní pavědu. Ve Filosofickém slovníku (1955) pod heslem „genetika“ stojí: „Buržoazní pavěda, u jejíhož zrodu stál augustiánský kněz Jan Gregor Mendel, která je v naprostém rozporu s moderními vědeckými poznatky sovětské biologie pod vedením soudruha akademika Lysenka.“T. D. Lysenko začal ve vědě působit již před válkou; v té době publikoval první poznatky o jarovizaci, tj. předklíčení semen, které mělo vést ke zvyšování hektarových výnosů a ke dvojí sklizni. Ukázal sovětským zemědělcům, jak na to. Jen díky němu předstihl Sovětský svaz Somálsko ve výnosech obilí o celých 300 gramů na hektar. U každé práce se musí myslet, a tak T. D. Lysenko objevil, že pokud se nestačí sklidit obilí do zimy, vcelku o nic nejde, neboť přezrálé obilí vypadá na zem a začne znovu růst. Ušetří se tím nejen příprava půdy k setí, koňské potahy, ale hlavně pracovní síla, která se pak může zúčastnit mítinků, kde přijme hodnotné socialistické závazky.Jednoznačně došlo k politizaci vědy, protože Stalin vzal T. D. Lysenka pod ochranná křídla. Dokonce na jednom zasedání pléna ÚV KSSS, kde T. D. Lysenko mluvil o svých teoriích, Stalin nahlas zvolal: „Výborně, soudruhu Lysenko!“ Od té doby byl T. D. Lysenko nedotknutelný a své vědecké soupeře likvidoval nejen vědecky, ale i fyzicky.
Poznámka: My ale víme, že pojem „járovizace“ zavedl významný český vědec Jára da Cimrman, když v ruském klášteře pomáhal ruským mnichům – popům se zemědělstvím. Mimo pojmu „járovizace“ se zde zároveň díky výuce zpěvu stal zakladatelem pop-music.
Patřím k těm, kdo se ve škole absolvovali „mičurinské kroužky“ a učili se Lysenkovy teorie spolu s názory bioložky Lepešinské. Její proslulou nebuněčnou teorii odsouhlasila sovětská Akademie věd v čele s předsedou Alexandrem Ivanovičem Oparinem, jehož známe spíše jako tvůrce teorie vzniku života z koacervátů. V roce 1950 byla svolána zvláštní neveřejná porada, která měla za úkol posoudit bádání Olgy Lepešinské. Svůj referát na poradě ukončila O. Lepešinská následujícími slovy: „…chtěla bych vyslovit co nejhlubší a nejsrdečnější poděkování našemu velkému učiteli a příteli, nejgeniálnějšímu ze všech vědců, vůdci pokrokové vědy, drahému soudruhu Stalinovi. Jeho učení, každý jeho krok k vědecké problematice pro mě vždy znamenal reálný program a obrovskou podporu v mém dlouhém boji s monopolisty ve vědě a s idealisty nejrůznějšího zabarvení. Ať žije náš veliký Stalin, slavný vůdce světového proletariátu a všeho pokrokového lidstva!“ T. D. Lysenko svým způsobem zneužil práce Ivana Vladimiroviče Mičurina, , pomologa a biologa, který rozvinul šlechtitelství a o kterém Maxim Gorkij napsal, že je to člověk, který trpělivě a pomaličku mění svět.Pohledy na Mičurinovo dílo jsou však rozdílné. MUDr. Svatopluk Káš, CSc. ve své knize „Medailonky českých lékařů – spisovatelů“ například tlumočí názor významného českého biologa profesora Sekly:
NEKOMPROMISNÍ SEKLAProfesor biologie na pražské lékařské fakultě MUDr. Bohumil Sekla byl přesvědčený odpůrce zrůdných genetických teorií Mičurina a Lepešinské, které se koncem padesátých let z ideologických důvodů prosazovaly, nebo spíše byly stranickými orgány prosazovány jako jediné správné, pokrokové názory sovětské vědy. A svými názory se netajil.Jednou při rigorózní zkoušce z biologie (když ještě směl zkoušet - později mu to bylo zakázáno) jeden medik uvedl, že „podle biologa Mičurina...“Profesor Sekla ho hned přerušil a opovržlivě řekl: „Mičurin nebyl biolog, Mičurin byl zahradník.“Lysenko vycházel z myšlenky o proměně a vývoji organismu vlivem prostředí a jednoznačně odmítl dědičnost. Tato teze v sobě nese hluboký náboj tzv. sociomorfního modelování, aplikace doby na biologické teorie. (Tento pojem poprvé použil v roce 1958 německo-rakouský filozof Ernst Topitsch.)Názory T. G. Lysenka“že organismy se vyvíjí a mění v souladu s prostředím“jsou naprosto v souladu s tehdejšími stalinskými teoriemi a praxí, které se snažily dokázat, že se,člověka lze krásně „tvarovat, měnit a přizpůsobit společnosti“.
Myslím si, že z tohoto důvodu v téže době Rusové zavrhli také kybernetiku - nauku o řízení (zakladatel kybernetiky prof. Wiener použil jako základ řecké slovo „kybernos“, kormidelník). Podle výše zmíněného Filosofického slovníku kybernetika znamená „buržoazní pavědu, která slouží k zotročení dělnické třídy pomocí strojů.“ Problém byl nejspíše v tom, že zákonitosti kybernetiky se octly v rozporu s tehdejšími názory sovětského politbyra; to nepotřebovalo jakékoli teorie řízení, neboť ono samo vše geniálně řídilo.
Historka na závěr - Studoval jsem v Brně a svého času jsem vyslechl krásnou historku týkající se tohoto města, kde kdysi Jan Gregor Mendel prováděl své slavné pokusy.Po ruském vzoru byla nejprve genetika zrušena a genetikové rozprášeni na podřadná místa. Koncem padesátých let však už byly teorie soudruha Lysenka zapomenuty a vznikla sovětská genetika. Tehdy přijela do Brna delegace mladých vědců, kteří se chtěli s moderní genetikou seznámit v místě, kde byly položeny její základy. Nastal fofr, stranický aparát začal svážet ony zapuzené biology - genetiky a vytvořil takovou „potěmkinovskou“ laboratoř, kde byla následně sovětská delegace přivítána.
Doufám, že se znovu nedožiji toho, aby do vědy začala mluvit politika a aby politické názory jakýmkoli způsobem ovlivňovaly vědecké poznání.
Jiří Bakala

Lidské srdce-věčná inspirace umění

Lidské srdce – věčná inspirace umění

V rámci letošního XVI. Kardiologického sjezdu v Brně se mimo jiné konala výstava 37 obrazů, olejů, grafik, keramických výtvorů ze skla a jiných materiálů. Všichni zúčastnění tvůrci obdrželi stejné zadání: zobrazení lidského srdce.

Tato myšlenka má svůj původ ve Zlíně. Inspiroval mě k ní nápad pana Miloslava Daříčka, zlínského galeristy, mého pacienta a přítele, a známé výtvarnice paní RNDr. Dany Zelené.

Před sedmi lety jsme zde pořádali mezinárodní kongres nukleární medicíny a telemedicíny, kdy v přímém přenosu jeden z předních chirurgů profesor Cox z USA operoval sentinelovou uzlinu. Napadlo mě, že bychom mohli kongres spojit s výstavou výtvarných děl, proto jsme oslovili několik umělců. Ti chtěli, abychom jim zaslali něco, co je typické pro nukleární medicínu. Prvotní snaha využít za tímto účelem rentgenové snímky se setkala s neúspěchem; umělci je začali vracet s tím, že se na to nedá malovat. Jako nejvhodnější materiál se nakonec jevila pacientská obálka - tzv. holub. Obálky upravené předními českými grafiky, šperkaři, malíři a keramiky se poté sešly v celkovém počtu 47 kusů a vznikla z nich pozoruhodná výstava, kterou můžete vidět na internetových stránkách
http://galerie.csnm.cz/

V loňském roce se konal 8. Světový kongres Americké společnosti nukleární kardiologie ICNC v Praze, který pořádala Evropská kardiologická společnost s Českou společností nukleární medicíny. Po předchozích dobrých zkušenostech jsme se rozhodli zorganizovat podobnou výstavu, zaměřenou tentokrát na kardiologii. Nechali jsme zhotovit dřevěnou desku 30x40 cm, na níž byl nalepen schematický nákres kontury srdečního stínu, a tento artefakt jsme opět rozeslali malířům. Brzy se nám začala scházet skvostná díla. Bylo zajímavé i to, jak umělci vysvětlovali jejich myšlenku. Např. pan Antonín Lukavský říkal: „Obrázek má 3 srdeční komory…“ Hned jsem mu do toho skočil, že srdce má 4 komory. Vysvětlil: „Ano, ta čtvrtá je vzadu. V jedné komoře je nastíněno, jak by to nakreslil Picasso, v druhé G.Coubert a ve třetí, jak by to nakreslil Lukavský. Dole jsem namaloval reklamu na Kostelecké párky, protože tím chci říct, že jsem zdráv a pojídám Kostelecké párky“.
V přehlídce se objevily práce i několika keramiků, mezi nimi paní Kláry Adamové a Petry Hluštíkové, které pojaly srdce jako plastické zobrazení. Pozoruhodné srdce je rovněž od malíře Libora Obršlíka. Autor vytvořil plastiku s černým křížem, na kterém je zobrazen obličej z poloviny Kristův, z poloviny lékařův. Své dílo nazval: Jen Kristus a doktoři dělají zázraky.
Pěkný olej poskytl pan Zdeněk Šutera. Znázornil srdce obklopené kouřícími komíny. Chtěl tím říct, co srdci škodí – například stres, jehož následky léčí nahoře na laně zavěšený chirurg.
Z ostatních materiálů zaujme například srdce z plechu od paní Markéty Novotné či osobitě pojatý Infarkt myokardu skláře Stanislava Žampacha. Výtvarnice Dana Zelená vytvořila z rostlin nasbíraných na Islandu grafické zobrazení ledového jezera, které je pod plexisklovým povrchem.
Zájemci mohou všechna vystavená díla zhlédnout na internetových stránkách
http://galeriesrdce.csnm.cz/




Název pro tuto výstavu jsem si našel v mládí. Tehdy jsem si doma listoval krásnou knihou, která se jmenovala: Žena - věčná inspirace malířského umění. Tak mě napadlo:
Srdce – věčná inspirace umění.

Myslím si, že kumšt a medicína patří k sobě, protože umění medicínu protepluje. Bývalo dobrým zvykem, že staří lékaři se zabývali uměním, a když umřel v Praze známý lékař, obchodníci s obrazy zbystřili, protože s velkou pravděpodobností po zemřelém zbyla zajímavá sbírka obrazů.
Můj tatínek, rovněž lékař, mi vyprávěl o jednom svém kolegovi, který léčil malíře Františka Tichého a vlastnil neskutečnou sbírku jeho obrazů. Svěřil se dokonce, jak některá díla získal. Vzpomínal: „Tichý holdoval alkoholu, a když za mnou přišel, řekl jsem mu - Františku, moc piješ, kolik jsi toho vypil? Ale, to je jen tak jedna láhev rumu denně, bránil se malíř. To je moc, pravil lékař, a protože znal malířovu povahu, řekl mu: Zkus vypít jen půl lahve. Druhý den mu František přinesl dva krásné oleje a říká, že je to skvostná rada, že mu za to nese poděkování“.

Na závěr bych si dovolil citovat slova svého pacienta profesora Kováře, zakladatele českého designu, který vyrostl jako žák Vincence Makovského ve Zlíně. Působil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a jako designér navrhoval např. známý dopravní prostředek - Tatru 603.
A tož - až se naučíš rozprávět laskavě s květinami, děkovat jim za krásu a léčivost, zas budeš o něco dál - o něco lepší - by? vlas ti mezitím zbělel.“
na chatě 6.7.1992
„Myslím, že kumšt pomáhá lidem dívat se plněji na svět, dívat se trochu očima a srdcem kumštýřů a snad také přispívá k hlubšímu poznání smyslu života“.
červen 1984