Před rokem jsem psal-platné i dnes

Současná diskuse o zdravotnictví se začíná blížit archetypálnímu boji dobra se zlem.
Každý diskutující neopomene zdůraznit, že jeho ústy promlouvá pravda, na druhé straně je nejčernější zlo. Na mě z toho dýchla doba, kdy zuřil nelítostný třídní boj - proletariát, zbohatlíci, keťasové a jiná pakáž a na druhé straně barikády pacient a „prostý lid“. Objevují se články typu: David Rath, kandidát ČSSD, musí jít! Zisky, marže a politické zadání, o to však půjde, píše redaktor Práva J. Hanák. Někde v hloubi mozku se mi vynořila ještě jedna vzpomínka, a to na heslo „U Madridu se bojuje za Prahu“. Chtěl bych toto heslo pozměnit na “Na Staroměstském náměstí se bojovalo za pacienta a zdravotníky“.

Stále se snažím najít na jednání pana ministra pozitivum, jedno jsem našel: podařilo se mu a zdá se, že se dále daří, donutit vládu k zvýšení sumy peněz plynoucích do zdravotnictví. První krok, který se povedl, bylo zvýšení úhrady za pacienty od státu. Jeho zatím poslední krok je shánění 2GKč do zadlužených fakultních nemocnic.

Podívejme se na tento vysoce nesystémový krok poněkud blíže .Do soukromých zdravotních zařízení se dostává ze zdravotního pojištění asi 25%, zbytek jsou léky a nemocnice. Největší podíl pak nemocnice řízené státem, to jsou nemocnice fakultní. To znamená, že ten, kdo nešetřil a špatně hospodařil, nebude potrestán, ale odměněn zaplacením jeho dluhů. Naopak ti, kteří jsou donuceni již delší dobu chovat se úsporně, jsou potrestáni vyhláškou a jejími limity. Peníze, které půjdou do fakultních nemocnic, ministerstvo financí a zdravotnictví nenajde někde ukryté, ale vezme je jako část daní právě nás, pacientů. Existuje stará ekonomická poučka, nejsou neadresné peníze, peníze, které se dají na určitý účel, se vždy musí někomu vzít. To znamená jen nehospodárné přemístění pacientských daní do fakultních nemocnic.

Docela by mě zajímalo, jak se dnes tváří ředitelé těch nemocnic, které v r. 2005 přistoupily na úsporná opatření a teď doslova ostrouhají. Napadá mě ředitel FN Brno Bohunice, kde si lékaři museli vzít mimořádnou dovolenou, protože některá oddělení byla ke konci roku uzavřena.

Jasně slyším argument, který podporuje zaplacení dluhu státem, že na klinikách se dělají mimořádné a komplikované výkony. To je samozřejmé, ale 75% náplně jejich práce je běžná léčba, taková, které se dělá v krajských či okresních nemocnicích, a málokdo ví, že za stejnou operaci, např. slepého střeva, dostane fakultní nemocnice mnohem více peněz než krajská, a to nemluvím o těch menších. Na dokreslení konkrétní odpověď od nuceného správce VZP doktora Pečenky na serveru ZdN.cz:

Dotaz:
Pracuje se též na problému stejných plateb za srovnatelné výkony v různých ZZ? Bude tedy platba za např. appendectomii stejná v Motole, ve Zlínské nemocnici či ve Vsetíně nebo v Táboře? Proč jsou platby v různých krajích na pojištěnce VZP různé, osobně se cítím diskriminován. Výdaje VZP na jednoho pojištěnce 15 405 Kč - Praha 11 670 Kč - Zlínský kraj (zdroj: http://www.ihned.cz/1-10072040-14358950-002000_d-d1). Dojde tedy po skončení nucené správy k narovnání? .

Odpověď:
Systém zdravotního pojištění v ČR není nastaven k platbě za výkon (jednotku produkce) a proto se vlastně ani nejedná o zdravotní pojištění. K dosažení tohoto efektu bude třeba přijmout realistický ceník výkonů ( původní seznam výkonů je výsledek lobbyistických tlaků, je asymetrický oborově a není vyjádřen v korunách), smluvní politika zdravotních pojišťoven musí mít jednotná pravidla bez individuálních výjimek

Dosažení tohoto stavu bude trvat déle nežli rok a bude vyžadovat silnou politickou podporu, všichni dosud zvýhodňovaní budou křičet a brát si pacienty za rukojmí. Bez této rovnosti nelze zdravotnictví reformovat.

Dalším krokem MZ 1.3.2006 je snížení úhrady léků od VZP, takže pacient zaplatí zase více. Znovu opakuji: na Staroměstském náměstí se bojovalo za pacienta a zdravotníky, proti nesystémovým patřením vlády, která vytahuje peníze z kapes daňových poplatníků -pacientů. Nezuří třídní boj, bohatá skupina zdravotníků versus pacienti, ale netřídní boj stát versus pacient a zdravotníci.Zaplacení 2Gkč neekonomicky se chovajícím se subjektům.a potrestání těch zdravotníků, kteří se snaží se chovat ekonomicky, je přesně podle starého židovského moudra “každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán".

Výdaje na jednoho pojištěnce VZP

Výdaje na jednoho pojištěnce VZP

Rodák z Batovy nemocnic sir.Tom Stoppard

Autor hry Rock'n'roll sir Tom Stoppard se narodil Baťově nemocnici ve Zlíně
Na serveru http://www.novinky.cz/ vyšel článek s názvem“Vždyť je to jen rokenrol“„Desetiminutový potlesk ve stoje a volání Bravo! odměnily českou premiéru hry Rock'n'roll, kterou za účasti autora, britského dramatika českého původu Toma Stopparda, uvedla činohra Národního divadla ve čtvrtek 22.2.2007, na scéně historické budovy “ se píše v úvodu.Tato hra měla premiéru 14.6.2006 ve slavném londýnském divadle“Royal Court Theatre“,které touto hrou zlínského rodáka sira Toma Stopparda oslavilo 50. výročí svého založení.Děj začíná v Cambridge těsně po vpádu sovětských vojsk do Československa v roce 1968 a končí koncertem Rolling Stones na pražském Strahově 19. srpna 1990. Osou příběhu je soudní proces se skupinou Plastic People Of The Universe, který nastartoval vznik Charty 77 a sjednotil tak kulturní underground s intelektuální opozicí. První část hry nad hromadami rozbitých desek po domovní prohlídce suchým konstatováním: "Vždyť je to jen rokenrol."Je dosti příznačné pro ironické sebereflexi Toma Stopparda že podobnou větu uvedl i ve svém oskarovém snímku Zamilovaný Shakespeare: "Kdo je ten člověk?" " Ale, taková nicka - autor!"Když v roce 1999 světově proslulý anglický dramatik sir Tom Stoppard přebíral Oskara za scénář k filmu Zamilovaný Shakespeare, málokdo z přítomných v sále věděl, že se narodil ve slavné éře Baťova Zlína přímo v Baťově nemocnici. Asi 10 let shromažďuji materiály, které se váží k její historii a při studiu těchto materiálů jsem v archivech narazil na osobní kartu otce Toma Stopparda MUDr. Evžena Strausslera, který do BN nastoupil v roce 1932 a působil zde do roku 1939. Roku 1934 se oženil s Martou Beckovou. Narodili se jim dva synové - Petr a Tomáš, Petr v roce 1935, Tomáš v červenci 1937. V jeho archivních materiálech, je dotazník, který při svém nástupu do nemocnice vyplňoval. Pro zajímavost uvádím některé otázky: - Jaký majetek máte? - Kolik si myslíte, že vyděláte? - Kolik si myslíte, že týdenně ušetříte? - Co s ušetřenými penězmi provedete? - Kdo Vám pověděl o firmě Baťa? etc. Dr. E. Straussler se velmi aktivně se zapojil do práce, publikoval v českých lékařských časopisech a v Baťově časopise Zlín. Našel jsem několik jeho zajímavých článků: - Zlín a Baťova nemocnice - řadu populárních článků o spánku, slunečním úpalu, o letním praktikování mediků v BN - řadu odborných článků, např. o tuberkulóze. Dr. E. Straussler byl židovského původu. V roce 1939 odjel z firmy Baťa do Singapuru spolu s manželkou a oběma dětmi. Tento odjezdu v hodině dvanácté, 4.4.1939 (Němci obsadili Československou republiku 15.3.1939), organizoval tehdejší ředitel Baťovy nemocnice dr. Bohuslav Albert. Z archivních dokumentů je docela zajímavý pohled na to, jak firma Baťa školila své zaměstnance před cestou do zahraniční : Zapracování MUDr. E. Strausslera před odjezdem do Singapuru - 1 týden v obuvnické škole - 1 týden v gumárenské škole - 1 týden v prodejně obuvi: z toho Náměstí práce 1/2 týdne, 1/2 týdne v prodejně obuvi v pedikúře - 1 týden jako pomocník osobního referenta na sociálním oddělení Celkově tedy 4 týdny školení, ukončeno 1.3.1939. Kolik dnešních lékařů by podstoupilo podobné školení dnes? V Singapuru působil dr. Straussler jako lékař a jeho žena jako ošetřovatelka. Po napadení Singapuru Japonci paní Strausslerová odcestovala do Indie. Otec později zahynul. V roce 1945 se znovu provdala za majora britské armády Kennetha Stopparda, který oba chlapce adoptoval a vychoval jako typické Angličany. Pohnutý životní příběh Toma Stopparda se objevil v americkém časopise TALK a odtud byl převzat do časopisu XANTYPA. Článek se jmenuje Jak jsem se stal židem. Tom Stoppard píše: "Můj nevlastní otec Kenneth Stoppard, bývalý major britské armády v Indii, věřil spolu s Cecilem Rhodem, že narodit se Angličanem je jako vyhrát první cenu v loterii." Stoppardova matka si dlouho dopisovala s dr. Emilem Máčelem ze Zlína, který dává dohromady takřka zapomenutý příběh Baťových Židů, lépe řečeno baťovských židovských lékařů. (Dr. Máčel mi poskytnul spoustu zajímavých informací.) V roce 1990 píše dr. Máčel Tomu Stoppardovi: "Při studiu archivů jsem narazil na materiály Vašeho pana otce MUDr. Evžena Strausslera." Sám Stoppard o smrti otce nic nevěděl. Píše: "Jak zemřel můj otec? Na zemi? Na moři? Nikdo nevěděl. Jak mi bylo řečeno, prostě zmizel." Později se dozvěděl, že jeho otec zahynul na moři cestou do Austrálie. Tuto loď potopili Japonci v úžině mezi Sumatrou a ostrovem Bangka, když se pokoušela proplout do Austrálie. Vztah Toma Stopparda k Česku nastiňuje několik událostí: - v roce 1977 věnoval Václavu Havlovi hru Profesionální faul - v roce 1983 poskytl Chartě 77 peníze - v poslední době několikrát navštívil svůj rodný dům ve Zlíně - klasickou baťovskou cihlovou krychličku a jak píše sám, "byl to nesnesitelně dojemný zážitek, protože nahlédnul do matčiny minulosti a na sám začátek její nelehké cesty". Sám si z útlého dětství ve Zlíně už nic nepamatuje: "Vyrostl jsem jako chlapec a vše anglické mi zůstalo blízké." Východ Evropy jej však láká pořád. V roce 2002 byla uvedena premiéra jeho avantgardní devítihodinové trilogie Břeh utopie, která má mimo jiné ohromit trojrozměrnými laserovými kulisami. V této hře oslavuje osud ruské inteligence, zejména Alexandra Gercena pronásledovaného carskou policií. Sám autor k tomu dodává: "Asi před pěti lety mě napadlo, že bych svou ´ruskou hru´ mohl napsat o Vissarionu Bělinském. Zaujalo mě, že když se setkal v pařížském exilu s ruskou emigrací, rozčílila ho její svobodná a nespoutaná literární scéna do té míry, že tam chtěl zavést cenzuru. ... Představa konfliktu těchto postojů mě fascinovala. Jenže potom jsem studoval dál a dál a protlačili se mi tam také Ivan Sergejevič Turgeněv, anarchista Michail Bakunin - a právě Gercen." Stoppard dále uvádí: "Kromě toho mě přitahoval také nejslavnější absentér na párty v Orsett House, Londýňan Karel Marx, který Gercenovi nevěřil a obratem si vysloužil sžíravou kritiku své ekonomické teorie." FOTO: Dvě fotografie z návštěvy T. Stopparda na odd. nukleární medicíny Krajské nemocnice T. Bati z roku 2004. Dal jsem T. Stoppardovi knihu o Batově nemocnici a on povídá: "Tak mi ji Georgi podepiš." Tak jsem mu řekl: "Tome, nyní chápu, proč patříš k tvůrcům absurdního divadla, když mě necháváš podepisovat knihu pro držitele zlatého Oscara To jsou ty paradoxy."