Saturday, February 17, 2007

Molekula století



Molekula století aneb i česká věda může být světová .
Molekula století jménem FDG - české prvenství. Nejdynamičtěji se rozvíjející vyšetřovací zobrazovací metodou v poslední době je PET ( Pozitronová Emisní Tomografie )a PET/CT komputrová tomografie. PET je nejvíce používána při onemocněních v onkologii, neurologii a kardiologii. Od roku 1999 tato vyšetření v ČR provádí pracoviště PET centra Na Homolce pod vedením doc. MUDr.O.Bělohlávka O.Ph.D.
Při tomto vyšetření se používá 18F – deoxyfluorglukosa – FDG. Vzhledem k tomu, že nádorová buňka má při svému rychlému růstu velkou spotřebu glukosy, je nádorová buňka tímto způsobem označena. Rovněž jiné buňky s rozdílným metabolismem glukosy se dají takto zobrazit. V kardiologii se používá k zjištění viability myokardu při ischemické chorobě srdeční, v neurologii pak ke zjištění aktivace mozkové tkáně při různých činnostech.
O FDG se někdy v odborné literatuře mluví též jako o molekule století. Jen zcela omezený okruh lidí ví, že prototyp této molekuly byl sestaven na Přírodovědné fakultě Univerzity Karlovy v Praze a to roce 1968 prof .Josefem Pacákem a Miloslavem Černým. Tenkrát měla být tato molekula použita jako nosič léčebných látek do nitra nádorové buňky. V roce 1969 pak je autory publikován článek o syntéze 2-deoxy-2-fluor-D-glukosy. Zcela současně podobnou syntézu uveřejnila i skupina z Chester Beatty Research Institute. Jejich syntéza byla prováděna poněkud jinak a dokončena o několik měsíců později.
V roce 1976 byli autoři při návštěvě Dr. Drella z La Jolly požádáni o prodej této látky, aniž by vysvětlili důvod zájmu o tuto molekulu, píše prof.dr.J.Pacák. V pozdějším vývoji se podařilo označit molekulu pozitrony emitujícím atomem radioizotopu 18F s vhodným poločasem rozpadu 110 minut, a to v roce 1978.
Celou historii popisuje prof. J. Pacák ve svém článku z Chemických listů 96, 704-707 (2002) ”Deoxyfluorglukosa, mezník ve vývoji pozitronové emisní tomografie ( historie jednoho výzkumu ) ”, http://chemicke-listy.vscht.cz/full/2002_08_05.pdf
kde mimo jiné, že postup této skupiny byl poněkud jiný - pro poměrně krátký
poločas rozpadu radioaktivního Fluoru vnášeli cukr do nitra buňky až v
její závěrečné fázi. Tato látka odstartovala bouřlivý rozvoj PET a v dnešní době již pouzePET/CT/během vyšetření je provedeno vyšetření PET i CT/.CT poskytne dokonalou anatomii a PET funkci metabolismus či genetickou informaci.Je docela zajímavé,že dle amerických pojišťovenToto vyšetření výrazným způsobem zlepšuje i zlevňuje onkologickou léčbu odkazy http://www.csnm.cz
PET/CT jako diagnostická metoda narůstá prakticky exponenciálním způsobem v USA a v poslední době i v Evropě. Prof. J. Pacák ve svém článku, viz odkaz, píše: “Badatelé, kteří se o vznik a využití pozitronové emisní tomografie v lékařství zasloužili zejména, američtí profesoři Kuhl z univerzity v Michiganu a Phelps z kalifornské univerzity v Los Angeles, byli v roce 2001 oceněni za svůj objev jednou z nejprestižnějších cen světové medicíny, cenou Charlese F. Ketteringa, a dále, že prof.
Kuhl hodnotil jejich syntézu roku 1969 slovy: “ Your 1969 paper was an extremely important contribution that has impacted both neuroscience and cancer diagnosis.” Chtěl jsem pouze čtenáře upozornit, že na počátku těch nejmodernějších technologií může být i výrazný český podíl. Doporučuji všem přečíst si tento článek ve výše uvedeném odkaze.

http://www.bnzlin.cz

Saturday, February 10, 2007

Klikaté cesty vědy v Království českém


Klikaté cesty vědy v Království českém

Kdybychom hledali adekvátní označení dnešní doby, možná by znělo „Doba inovací“. Neuvěřitelně rychle se zavádějí nové technologie nejen v informatice, ale i v dalších oborech, jako je medicína. Jejich paleta je tak bohatá, že se v ní mnohdy nestačíme přesně orientovat.
Jako současníci máme představu, že doba je výjimečná a máme tendenci dívat se na naše předky poněkud přezíravě a s despektem.
Podíváme-li se ale podrobněji, zjistíme, že do konce devatenáctého a během celého dvacátého století se objevily podobné tendence. Například v medicíně došlo k výraznému rozvoji a zavedení celé řady nových lékařských postupů.
Některé z nich byly zlomové - před druhou světovou válkou objevil dr. Alexander Fleming penicilin, největším předělem v diagnostickém pohledu byl objev Wilhelma Conrada Röntgena.
W. C. Röntgen ( 1845-1923 ) při svých pokusech objevil v roce 1885 záření, které nazval X ( na jeho počest bylo později přejmenováno na Röntgenovo záření ). Zjistil, že z trubice, kromě katodového záření, vychází ještě něco jiného – neviditelné paprsky. Zkoumal jejich vlastnosti a objevil, že při dopadu na fotografickou desku způsobí její zčernání. Dále zjistil, že tyto paprsky zastaví pouze olovo. Toto ho vedlo k domněnce, že paprsky mají schopnost pronikat předměty. Röntgen požádal manželku, aby na fotografickou desku položila ruku. Vyvolaný obrázek ruky způsobil nejen šok paní Röntgenové (uvádí se, že při pohledu na vlastní kostru se otřásla), ale i obrovský zájem lékařů ze všech medicínských oborů.
V roce 1895 začal pracovat se zářením a v únoru roku 1896 referoval a předváděl praktické využití svého objevu. Již 8. 1. 1896 reagovala na jeho práci Berlínská společnost vnitřního lékařství. V přednášce bylo výslovně řečeno, že X-paprsky, jsou vhodné k využití v lékařství ke sledování in vivo. Ještě v roce 1896 bylo ve světě publikováno více než tisíc prací zabývajících se objeveným zářením.
Cesta této novinky do tehdejšího Rakouska-Uherska, jehož součástí bylo i Království české, byla poměrně velmi rychlá.
Počátkem jara 1896 uspořádal v Brně profesor Tomalík přednášku pro Přírodovědnou a lékařskou společnost, na které váženým profesorům referoval o objevu W. C. Röntgena. Je zajímavé přečíst si závěry týkající se využití tohoto přístroje, jež odborná komise vynesla.
“ Tento objev nemá žádného praktického využití a snad jen daleká budoucnost přinese některé možnosti jeho uplatnění.“
I významní profesorové z pražských klinik se k objevu stavěli skepticky.
O tom jak hluboce se dotyční pánové mýlili, svědčí následný bouřlivý rozvoj rentgenologie.
Málokdo ví, že první Röntgenův přístroj nebyl instalován v nemocnici, ale v restauraci. Zakoupil jej hoteliér Cívka, který v Praze vlastnil dva hotely - hotel Bílý kůň a Černý kůň. V jednom z nich byl Röntgenův přístroj instalován jako atrakce.
Dodnes není jasné zda se jednalo o hotel Bílý kůň nebo Černý kůň. Existuje řada autorů, kteří tvrdí, že v Bílém koni a druzí, že v Černém koni. Tento spor vedl k bonmotu budoucích rentgenologů, že jejich obor má svoji černou i bílou stránku.
Je naprosto jedno, který hotel to ve skutečnosti byl, podstatné je, že první Röntgenův přístroj stál uprostřed restaurace k obveselení hostů, kteří si na zobrazovacím stínítku mohli prohlížet vlastní kostru. Pracovníkům Státního úřadu pro jadernou bezpečnost by dnes vstávaly hrůzou vlasy na hlavě, uvědomíme-li si, jaké dávky rentgenového záření tito lidé obdrželi. Nicméně rentgenový přístroj se stal hitem a zvýšil návštěvnost hotelu pana Cívky.
Hotel byl v Praze vyhlášený a navštěvovaly jej též známé pražské osobnosti. Patřili mezi ně i profesoři pražské univerzity. Jedním z nich byl i tehdejší student Rudolf Jedlička ( později profesor chirurgie a rentgenologie) a jeho učitel, významný český chirurg profesor MUDr. Karel Maydl.
Chtěl bych o těchto pánech říci několik slov.
Profesor MUDr. Karel Maydl (1853-1903) přišel z Vídně do Prahy v roce 1891 již jako renomovaný vědec a chirurg. Stal se přednostou chirurgické kliniky, kterou vedl až do smrti. Založil vlastní chirurgickou školu, preferoval zásady antisepse a asepse. Je považován z zakladatele moderní české chirurgie.
Profesor MUDr. Rudolf Jedlička (1869-1926) patřil k jeho žákům a po promoci u něj pracoval jako asistent. V roce 1912 byl jmenován ředitelem Ústavu pro léčbu a výchovu mrzáků, který byl později na jeho počest nazván Jedličkovým ústavem. V roce 1922 se stal přednostou pražské chirurgické kliniky. Byl vůdčí osobností české chirurgie, zasloužil se hlavně o rozvoj břišní a kostní chirurgie. Byl v témže roce jmenován profesorem rentgenologie a průkopníkem tohoto oboru ve střední Evropě.
Zavedení rentgenologie do medicíny pomohla náhoda.
Student medicíny Jedlička, sedící se svou přítelkyní u stolku, v restauraci pana Cífky a se zájmem pozoroval jednoho z hostů, který svým kamarádům na rentgenu předváděl svůj hrudník. Náhle Jedlička zpozorněl – na stínítku, kromě orgánů a kostí, spatřil předmět, který svým tvarem připomínal hřebík! Ještě tentýž den zavedl ohromeného muže k profesoru MUDr. Maydlovi. Druhý den profesor operoval. Ke svému úžasu nalezl v žaludku pacienta poměrně velký hřebík.
Tato příhoda možná předznamenala pozdější kariéru profesora Jedličky jako uznávaného rentgenologa.
Byla tedy dokázána užitečnost Röntgenova přístroje a jeho cesta do nemocnic byla otevřená. V roce 1897 proběhlo první rentgenologické vyšetření u nás.
Cesty zavádění nejnovějších objevů, které tak výrazně rozšířily paletu vyšetřovacích metod, mohou být tedy kuriózní a zajímavé.
Rentgenové vyšetření prodělalo obrovský rozkvět. Jsou využívána stále dokonalejší zařízení - CT, spirální CT. Jedna z poledních novinek se nazývá funkční anatomie – PET/CT ( Positron Emission Tomography / Computed Tomography ), při níž dochází k fúzi obrazů a určení metabolismu s přesnou anatomickou lokalizací.
Pracuji v krajské Baťově nemocnici ve Zlíně, na oddělení nukleární medicíny. Pevně věřím, že se dočkám toho, že ve Zlíně bude na oddělení nukleární medicíny stát zařízení PET/CT. Tak se v naší nemocnici setká historie se současností. Na jeho počátku stojí hoteliér Cívka se svým Röntgenovým přístrojem jako raritou pro hosty, na konci nejmodernější současná technologie. Bude sloužit všem pacientům nejen ze Zlína, ale z celého Zlínského kraje, přesně v duchu Baťova hesla:
„ Náš zákazník, náš pán.“

Thursday, February 08, 2007

Nebojme se budoucnosti aneb kariera lvíčka Caesara

Nebojme se budoucnosti aneb kariéra lvíčka Césara
Když v roce 1932 letecká nehoda předčasně ukončila plodný život geniálního zlínského velkopodnikatele, byla při té příležitosti firmou ESTA vydána gramofonová pamětní deska. V současnosti je v digitalizované podobě přístupná na této internetové adrese.
Skládá se ze tří částí - z projevu Tomáše Bati, který je jediným zachovaným projevem slavného ševce, z recitace z jeho závěti, kterou předčítá člen činohry Divadla na Vinohradech František Smolík a v závěru z Tomášovy nejoblíbenější písně "Neumrem na slame", která je na začátku a na konci podbarvena zvuky leteckého motoru, který symbolizuje onu nešťastnou nehodu.
K této desce se váže zajímavá historka, která byla zachycena v roce 1935 v časopise "Zlín" pod názvem "Kariéra zlínského lva Césara ". Tento lev byl zakoupen Tomášem Baťou jako přírůstek do zlínské zoologické zahrady. Dostal prostornou a světlou klec v zámeckém parku pod Klubovním domem.
Infobox
Nebojme se budoucnosti
"Polovina lidí na světě chodí bosa a sotva pět procent obyvatelstva je dobře obuto. Tu vidíme nejlépe, jak málo práce jsme dosud vykonali a jak ohromná práce očekává všechny ševce tohoto světa.""Byla to touha tvořit, poskytnouti stále větší množství účasti na výhodách, které náš závod jak zaměstnancům tak zákazníkům poskytoval. Pokud budete této velké idei sloužiti, potud budete ve shodě se zákony přírodními i lidskými. Jakmile ale budete každý pamatovati sám na sebe, jakmile přestanete sloužiti svým závodem všeobecnu, stanete se zbytečnými a padnete neodvratně." (z projevu Tomáše Bati, Zlín, 1. května 1931)
Lvíček César má svoji zvěčněnou podobu. Sloužil jako předloha sochaři Bohumilu Kafkovi k monumentálnímu sousoší M. R. Štefánika v Bratislavě, u jehož nohou stál lev. Z této sochy dnes existuje právě jen on.
V květnu 1931 byl na zahradě vily Tomáše Bati natáčen slavný Baťův projev "Nebojme se budoucnosti " firmou Fox Movieton News (to je onen zmiňovaný a jediný zachovaný zvukový snímek velikého tvůrce Zlína). V té době stála Césarova klec na zahradě Baťovy vily a když se do projevu pozorně zaposloucháte, uslyšíte na závěr řvoucího lvíčka Césara. Na dvou místech se zde ozývá jeho temné mručení, sice jako vzdálené zvukové pozadí, ale přece jen dobře slyšitelné.
Jak píše tehdejší tisk: "Až se znovu setkáte s tímto snímkem, poslouchejte pozorně. Tomáš Baťa mluví pevným ostrým hlasem o veliké práci, jež čeká všechny ševce tohoto světa a ve dvou místech ozývá se za jeho slovy temné mručení lvíčka Césara. Tak se připojil královským hlasem k hlasu svého pána."

Baťovi vizionáři-aneb 1974

V roce 40-tého výročí založení firmy,byly osloveny významné zlínské osobnosti ze zdravotnictví ,školství,aby vypracovaly vizi,jak bude jejich obor vypadat za 40 let.
Ředitel Baťovy nemocnice MUDr.Bohuslav Albert napsal "Zdravotnictví Zlína 1974"
Je s podivem,že z dnešního pohledu se jeho vize naplnila,vynechal jen vznik a vývoj antibiotik a antituberkulotik.Jeho vize v onokologických onemocněních je použitelná i dnes.

Ze starých novin
Zdravotnictví Zlína 1974

V roce 1974 bude velký kooperativ pěti set lékařů-zdravotníků Baťovy nemocnice a jejich sociálně-zdravotních oddělení plně zaměstnán konferencemi k přípravě stého výročí objevení Kochova bacilu tuberkulosy. Nejstarší z lékařů budou se ještě pamatovati na případy tuberkulosy, které ve svém lékařském mládí ošetřovali, mladší generace lékařů bude však již jen studovati staré knihy a záznamy, aby chápala význam velikého jubilea. Otázky tuberkulosy již nebude, neboť vysoká životní, bytová a kulturní úroveň, k níž spějeme, spolu s účinnými ochrannými prostředky, propagací zdravotnického veřejného mínění, službou sociálně-zdravotní, ochranným očkováním, dávno před rokem 1974 problém této sociální choroby vyluští.
Při stoletém výročí objevu Kochova bacilu 1982 na Všezlínském zdravotnickém shromáždění, prohlásí senior lékařského sboru, že nebezpečí tuberkulosy patří již nenávratně minulosti. Zdravotnická výstava ukáže, že dnešní naše plány, které již v roce 1933 zaznamenaly podstatný pokles tuberkulosy mezi pracujícími zaměstnanci, byly správně každoročně doplňovány, že lékaři včas přesvědčili obyvatelstvo, aby spolupracovalo a že s rostoucím blahobytem Zlína, budovaným na usilovné práci, ubývalo tuberkulosy i jiných nemocí.
Stejně přesvědčivě a výmluvně budou v památníku zlínské práce, v rozšířeném památníku Tomáše Bati, ukazovati diagramy, jak byly likvidovány nakažlivé nemoci tyfus, záškrt, spála, chřipka, záněty plic, anginy a rheumatismus i všechny nemoce, které z těchto nákaz povstávají.
V té době nebude již oněch těžkých bojů lékařů s epidemiemi a s jejich následky. Jistě, že čtenáře napadne otázka, proč tedy bude míti velký příští Zlín tolik lékařů. Čím se bude těch 500 lékařů a 2 000 zdravotních sester zabývati?
Podívejme se, jak bude Baťova nemocnice a její sociálně zdravotnické oddělení vypadati.
Středem ústavu bude oddělení velké Zdravotnické matriky všech občanů Zlína a jeho širokého okolí. Mohutný archiv statisíců obálek s přesnými popisy občanů, fotografiemi a roentgenovými snímky o tělesném, duševním a zdravotním stavu statisíců živých i mrtvých občanů a jejich zdravotního prospívání, bude stále doplňován novými záznamy. Každý nově příchozí občan do Zlína, ať přišel sem, jako plačící novorozenec krátkou, radostnou cestou z života své matky, nebo jako zralý, nový pracovník, tisícikilometrovou cestou stratosférického letounu, bude při vstupu do Zlína ihned lékařsky posouzen, registrován a klasifikován. Rozsáhlé statistické oddělení, s dokonalou službou strojů, bude tříditi zdravotnické záznamy jedinců, rodin, sčítati jejich prospěch. Lékařské oddělení bude stále hodnotiti tyto poznatky, každý pokles bodů jednotlivce i rodin bude vědecky zkoumati, v záhadných případech bude jedince studovati novým vyšetřováním, pokusy v laboratořích bude hledati příčiny zdravotního úpadku jedince i jeho rodu.
Důvěra obyvatelstva k velkému kooperativu lékařů-zdravotníků bude úplná. Děti z rodičů, jejichž rodokmeny byly zevrubně v poradně pro sňatky prostudovány a posouzeny, budou roditi jen v porodnicích, příslušejících celému kooperativu. Budou od narození pod dozorem lékařů a zdravotních sester, jež budou důvěrnicemi matek. Síť poraden se bude starati o všechna včasná opatření pro nejlepší podmínky vývoje dětí. Křivice zrovna tak, jako tuberkulosa, bude patřiti nenávratně minulosti. 100 zubních lékařů se svými 500 zdravotními sestrami, budou pyšně ukazovati na výsledky své práce. Ošetření povrchu zubního kazu bude jen výjimečným a tím největším výkonem zubního lékaře. Nebude téměř zubních techniků, nebude zlatých korunek a mostů a jen starým lidem po 80 roce, budou výjimečně vypadlé zuby nahrazovány umělým chrupem, poněvadž všichni druzí, kteří do 80 roků si zachovají v nové zdravotnické soustavě svoji svěžest, budou míti všech 32 zubů zdravých. Našich 100 zubních lékařů bude zaměstnáno jen prohlídkami zubů a jejich ochranou před nákazou, 500 zdravotních zubních pomocnic bude hlasatelkami, učitelkami a kontrolorkami hygieny ústní a jejího provádění ve školách, dílnách a v domácnostech.
Jen rakovina a stavy pozdního stáří, budou ještě v roce 1974 vážnou starostí našeho lékařského sboru. Oddělení pro výzkum a léčení rakoviny a jeho sociálně-zdravotnický oddíl s poradnou a s propagačním štábem zdravotních sester, bude však již na správné cestě k úspěchu. Bude se chlubiti, že nemá nemocných, kteří by přišli pozdě k léčení a že výsledky léčení jsou stoprocentní a trvalé. Obdobně oddělení pro výzkum stáří a jeho nemocí, bude hrdě ukazovati na pokroky ve své práci. Ukáže statistiku – zpracovanou tělovýchovným ústředím – kolik sedmdesátiletých ve Zlíně je ještě zapsáno v denním cvičení v plovárnách, kolik z nich provádí jiné sporty. Tak všechna nynější oddělení nemocnice i chirurgické, které jen v malé úrazové stanic a v oddělení pro rakovinu, bude ještě trochu zaměstnáno, budou již od základu přebudována. Převážná část lékařů dneška, bude badateli-zdravotníky zítřka. Přesné laboratorní zkoušky, biologická ochranná očkování, sociální ochrana prací s vysokou zdravotnickou kulturou zbaví lékaře těžkých úkolů dneška. Nebude třeba, aby lékař zachraňoval v boji s neúprosnou přírodou slabě vybaveného člověka, nýbrž nová práce a zdravotnická zařízení poskytnou lékaři-zdravotníkovi všecky prostředky, aby ochránil svého svěřence před nemocí a pomohl jeho rodu k stále lepšímu, odolnějšímu a déležijícímu potomstvu.
Cestu k této slunné době ukazuje již jasně dnešní biologický duch lékařské vědy a proto není tento článek fantasií. Věříme, že bude skutečností, tak jako bude skutečností velký a krásný Zlín, založený na pevném a pravdivém základě díla Tomáše Bati.

Primář Dr. B. Albert
Ředitel Baťovy nemocnice
Uveřejněno dne 1.5.1934 v deníku „Zlín“