Vstupní budova Batovy nemocnice 1927

 

80.výročí založení Baťovy nemocnice

80.výročí založení Baťovy nemocnice


V letošním roce uplyne 80.výročí založení Baťovy nemocnice ( BN ).
Historie BN, vzhledem ke svému krátkému rozvoji, je naprosto specifická a musí být chápána v souvislosti s rozvojem Baťových závodů. Vznikla v době zcela neopakovatelné, která se velmi podílela na formování a tvarování jednotlivých oddělení BN.

Na konci 19. století byl Zlín malé město. V roce 1894 měl 2 365 obyvatel. V témže roce byl ve Zlíně založen obuvnický závod, který pod vedením Tomáše Bati ( 1876 – 1932 ) za krátkou dobu přispěl k velké proměně města. Tomáš Baťa dokázal svou houževnatostí a organizačními schopnostmi rozšiřovat podnik a zvyšovat výrobu a navíc být obratným obchodníkem a získávat nové zákazníky. V roce 1905 se vypravil za moře, do USA. Vrátil se obohacen zkušenostmi, které daly nový směr jeho podnikatelských aktivitám. Upevňoval jednoznačné zásady racionalizace, efektivnosti, produktivity, standardizace, automatizace. Vysoce si cenil hodnotu lidské práce. V Baťových závodech neúnavně podněcovali motivaci a výkonnost soutěživostí zaměstnanců, kteří byli velmi dobře placeni a měli podíl na dosaženém zisku.
Zlín patřil k městům s největším růstem počtu obyvatel na počátku 20.století.
Počet zlínských obyvatel se od roku 1923 do roku 1938 zosminásobil z 5 825 na 43 400.
Tento úvod jen dokazuje to, že historie BN je těsně spjata s děním, které bylo podřízeno chodu Baťových závodů.

Ve Zlíně do roku 1927 pracovali jen čtyři praktičtí lékaři. Jedním z nich byl MUDr. J.Gerbec, který se stal osobním lékařem Tomáše Bati a později zdravotním radou. Dále bych si dovolil jmenovat MUDr. V. Krále, bývalého legionáře, o kterém jen malý okruh jeho známých věděl, že v Rusku léčil Rasputina.
Prvním podnětem ke vzniku BN byl Baťův dar, který věnovacím dopisem věnoval 1.máje 1 000 000 Kč na výstavbu Baťovy nemocnice:

Tomáš Baťa
1.května 1926

Vzpomínám raněných hrdinů naší práce a věnuji Kč 1.000.000 –
ku založení nemocnice, která by hájila zdraví nás všech.


V roce 1926 byl uveřejněn v „Časopise lékařů českých“ inzerát na místo vedoucího lékaře – primáře oddělení nemocnice sloužící pro město se 20 000 obyvatel, kterým se stal MUDr.Bohuslav Albert ( 1890 – 1952 ).
MUDr. Bohuslav Albert pocházel ze známé rodiny Albertů. Jeho strýc Eduard
Albert byl profesorem chirurgie na vídeňské univerzitě, kde vedl jednu z chirurgických klinik a spolupracoval s profesorem Billrothem, který vedl druhou chirurgickou kliniku. MUDr. Eduard Albert byl osobním lékařem Františka Josefa I.
MUDr. B. Albert byl propagátorem nemocničního rozmachu v první polovině minulého století. Nabyl několik zajímavých zkušeností na frontě. Jedna byla z první Balkánské války v roce 1912, další z 1.světové války 1914-1918. V roce 1912 působil MUDr. Albert jako asistent profesora Jedličky na frontě na straně srbské a za 1.světové války působil na straně rakouské. Zde si poprvé uvědomil jak důležitá je organizace a racionalizace práce. Na srbské frontě pod vedením profesora MUDr. Jedličky vše dokonale fungovalo. V přímém kontrastu s tím pak byl zážitek z rakousko-uherské fronty, kde nadbytečný byrokratismus ( následek organizace rakouských vojenských zdravotních úřadů ) vedly k chaosu a nedokonalosti. Uvědomil si, že základem dobré práce ve zdravotnictví je dokonalá organizace a řízení práce. Po 1. světové válce působil jako ředitel nemocnice v Mukačevu, kde v neuvěřitelných podmínkách vybudoval dokonale fungující nemocnici, kde v roce 1922 byl uspořádán Sociálně-lékařský sjezd. Možná, že to byly důvody k tomu, že byl osloven Tomášem Baťou a 1.3.1927 nastoupil bezplatnou dovolenou a přijal nabídku plánovat, postavit a řídit Baťovu nemocnici ve Zlíně. Během následujících 18 let se o ni staral jako ředitel a primář a věnoval se vybudování vzorné nemocnice.
Při psaní následujících řádků si dovolím malou odbočku: měl jsem štěstí, že jsem se seznámil s paní Marií Albertovou, manželkou prvního ředitele BN MUDr.B.Alberta, která mi poslala kompletní archiv svého muže. Při jeho studiu jsem hluboce smekl před těmi lidmi, protože byli systematičtí, pracovali s vizí 3-5 let dopředu. Domnívám se, že současné zdravotnictví by se od nich mohlo lecčemu přiučit.

Ředitel MUDr. B.Albert ve spolupráci se stavebním oddělením Baťových závodů, architektem Františkem Lydia Gahurou, navrhli plán nemocnice.
František Lydia Gahura byl jedním z architektů, kteří se podíleli na funkcionalistickém stylu celého Zlína. Patřili mezi ně architekti J. Kotěra, V. Karfík, M. Lorenc a není bez zajímavosti, že zde dvakrát působil i Le Corbusier.
Sama nemocnice byla postavena tak jako celý Zlín – kombinací červených cihel a světle šedého betonu, zasazená do zeleně s velkými parkovými plochami.
Architektu F. L. Gahurovi se spolu s MUDr. Albertem podařilo vytvořit pozoruhodný celek, a to nejen po stránce vnější. Do dokonalosti byly dotaženy všechny interiéry a malé detaily, které splňovaly tehdejší požadavky hygienické a tehdejší požadavky na organizaci práce.

Albert byl v prosazování svých vizí, ideí a moderních myšlenek velmi zásadový. Několikrát dovedl ostře proti Tomáši Baťovi prosadit a zdůvodnit své myšlenky. Albertův postoj krásně vystihuje článek z časopisu „Zlín“ z roku 1933 :
Jistý vyhlášený lékař zlínské Baťovy nemocnice- MUDr. B. Albert, dostával dva měsíce plat před jejím postavení, aniž by jinak pro závod pracoval. Když pak ani třetí měsíc se stavbou nemocnice započato nebylo, přišel za šéfem a povídá:
„ Buď se bude stavět, anebo bych musel od vás odejít. “
„ Vždyť dostáváte stejný plat, jako by nemocnice byla v chodu,“ namítl šéf.
„ Plat pro mne nemá ceny, když při tom zahálím, potřebuji být stále ve cviku, potřebuji léčit, operovat, studovat nové případy onemocnění a nové způsoby léčení v praxi.“
- konec úryvku

Svou architektonickou a organizační strukturou byla BN naprosto jiným léčebným ústavem než byly v tehdejší republice známy. Byla zřízena ze soukromého kapitálu, který měl vlastní správu, sloužil především firmě Baťa a jejím zaměstnancům a rozvíjejícímu se průmyslovému oddělení. Baťova nemocnice byla vždy akciovou společností. Vedení BN při organizaci a provozu uplatnilo v podstatě praxi Západu - s určitými úpravami, zejména s odlišnými poměry veřejného sociálního pojištění převzalo zásady práce nemocničního ústavu podle profesora Hartwela z Rochesteru, z pověstné Mayo Clinic
Dne 9.4.1927 byly předloženy Stanovy BN a koncem roku 1927 byla BN vybudována. První přijatý pacient je doložen dne 21.11.1927. Správu a financování vykonával Baťův Podpůrný Fond.
Baťův Podpůrný fond byl geniální způsobem jak zajistit, aby část zisků nemusela být odvedena do státního rozpočtu, ale aby prostředky zůstaly v regionu kde vznikly a byly smysluplně využity. Předsedou Podpůrného Fondu se stal MUDr. B.Albert. Zajímavý byl vícesložkový stupeň financování nemocnice, a to jednak :
- z přímých plateb nemocnými
- z náhrad honorářů od Okresní nemocenské pojišťovny
- z výnosů vlastního hospodaření
- z Baťova Podpůrného Fondu

Je zajímavé, že k myšlence Baťova podpůrného fondu se nyní vrací EU, což se objevuje ve společenské odpovědnosti firem –„Corporate Social Resposibility“
( CSR ), což je v podstatě Baťův podpůrný fond.
Po svém dokončení byla BN svými zařízením a organizačními výsledky poklá-dána za jednu z nejlepších nemocnic nejen v ČSR, ale i ve střední Evropě. Dá se říci, že MUDr.B. Albert předběhl dobu - jezdil na kongresy po Evropě a zejména po Spojených státech. Muselo být pro něj velkým zadostiučinění, když zde teoreticky slyšel přednášet to co vlastně on v praxi již uskutečňoval. Už při prvním jednání Alberta s Baťou o postavení nemocnice Baťových závodů obsahoval program - Zjišťování možností, aby práce v nemocnici byla včleněna do celé soustavy zdravotnických zařízení. Ředitel MUDr. B.Albert to jednoduše vystihl ve svém grafu z roku 1932, který je z dnešního pohledu obrazem dokonalého toku financí ve zlínském zdravotnictví.

Vstupní budova BN byla vybudována v roce 1927, do roku 1935 vzniklo 14 pavilonů, které zpočátku byly:
- chirurgické
- interní
- gynekologické a
- pro choroby infekční
- v roce 1938 byly postaveny Domovy pro přestárlé ( dnešní LDN )
- v roce 1940 nová porodnice

V roce 1940 měla BN 15 odborných oddělení:
1. I. Chirurgické oddělení, ředitel Dr. B. Albert
2. I. Interní oddělení, prim. Dr.V. Tolar
3. II.Chirurgické oddělení, prim. Dr. J. Černošek
4. II. Interní oddělení, prim. Dr. V. Pejše
5. Oddělení ortopedické, prim. Dr. Fr.Račanský
6. Oddělení stomatologické, prim. Dr. Fr. Bartoš
7. Oddělení porodnicko-gynekologické, prim. Dr. V. Král
8. Oddělení úrazové, prim. Dr. A. Dudek
9. Oddělení ušní, krční a nosní, prim. Dr. J. Křivý
10. Oddělení dětské, prim. Dr. J. Salaquardová
11. Ústřední laboratoře, Dr. K.Kučera
12. Vědecký ústav pro průmyslové zdravotnictví, Dr. J. Roubal
Konzultantem oddělení č.11. a 12. byl prof. Dr. J. Lukeš
13. Zdravotnická matrika zaměstnanců Baťovy nemocnice, prim. Dr. V.
Pejše
14. Oddělení pro péči o mimoústavní klienty ( ústřední ambulatorium
s přidruženými poradnami, jako je poradna pro nemoci
- tuberkulózy
- choroby srdcí a cév
- choroby pohlavní
- choroby nervové
- poradna pro sportovce
- poradna zdravotní péče při práci

Práci poradny řídí příslušní odborní lékaři.
Dozorem je pověřen prim. Dr. V. Pejše
15. Správní administrativní oddělení V. Kupec

Baťova nemocnice byla postavena na okraji města tak, aby byla v klidné zóně.
Konzultantem při stavbě BN byl, po stránce medicínské profesor MUDr. V. Kabelík, profesor MUDr. Lukeš, po stránce hygienické profesor MUDr. A. Roček, konzultantem byl profesor MUDr. A. Jirásek.

Zajímavou věcí, která vznikla v Baťových závodech v roce 1939, byla zdra-votnická matrika, takže každý kdo prošel Baťovými závody měl svoji zdravotnickou dokumentaci. Velmi důležité byly i preventivní poradny, které svým způsobem předběhly dobu.
Ochranná péče byla soustředěná a organizovaná ve zdravotnické matrice v příslušných poradnách. Přednostové a jejich nástupci odborných oddělení BN se aktivně účastnili léčebné péče o ambulantní pacienty. Tady chci jen upozor-nit, že je s podivem jak moderně a dá se říci, že plně splňující dnešní znalosti o medicíně, byla organizována péče, zejména péče preventivní.
V roce 1935 uveřejnil docent MUDr. V.Tolar v „Časopise lékařů českých“ článek o své cestě do USA. Napsal v něm, že americké pojišťovny mají spočítáno, že dolar vložený do prevence se vrátí dvěma dolary ušetřenými na výplatě pojistného.

Vzhledem k tomu, že nemocnice byla budována pro spádovou oblast 20 000 obyvatel, začal v roce 1935 vznikat návrh na postavení Baťova domu zdraví s 525 lůžky a 11 patry. Na tomto návrhu se podílel pražský architekt ing. V. Uklein ve spolupráci s oddělením lékařů BN ( MUDr.Albert ) a zlínských stavitelů ( F. L. Gahura ), jakož i konzultanti z ciziny. Návrh stavby byl plánován na jihozápadě Náměstí práce mezi Březnickou ulicí a Podlesím, avšak nebyl do konce 2. světové války realizován.

Po 2.světové válce došlo ke znárodnění firmy Baťa. Protože jméno Baťa bylo spojeno s městem Zlín, komunistický režim se snažil obě jména vymazat, takže firma Baťa byla přejmenována na SVIT a Zlín později na Gottwaldov. V roce 1945 byla Baťova nemocnice přejmenována na Zemskou nemocnici.
Vznikala zde nová oddělení:
- rentgenologické
- oční
- kožní
- neurologické

Do roku 1960 působila jako Krajská nemocnice, pak došlo k určitému útlumu a stala se nemocnicí okresní.

Ve druhé polovině minulého století došlo k dobudování BN a k vytvoření nové,
moderní a velké nemocnice s novými odděleními gynekologicko-porodnickým,
interním, odděleními chirurgickými, očním a součástmi komplementu a LDN.
Od 1.1.2006 je Krajská nemocnice T.Bati akciovou společností.

Lze si jen přát, aby trend, který Baťova nemocnice započala v roce 1927, i udržela i v následujících letech a v celém zdravotnictví bylo uplatňováno heslo z grafu MUDr. B.Alberta z roku 1932, že:


„Cílem veškerého dění ve zdravotnictví musí býti pacient“.

Národní směna 1951

Národní směna 14.října 1951
Před 55 lety 14.října 1951 vyšel ve zlínském deníku „Naše pravda“ následující článek:Národní směna 14.října 1951
V neděli 14.října projížděli účastníci této směny z Rackové přes Martinice na nákladním autě. Pochopitelně, že to nezůstalo bez povšimnutí, které obzvláště dal najevo p.MUDr. Frant. Bakala z Martinic, který se právě procházel se čtyřmi děvčátky po návsi. Jeho pozornost, při které si zastíral své brýle před slunečními paprsky, aby lépe viděl, byla opětována sedícími v autě. To pana doktora natolik povzbudilo, že poslal za těmito poctivými pracovníky docela sprostý klukovský pozdrav.
Milý pane doktore, snad v očích vašich čtyř děvčátek jste byl hrdinou, ale v očích těch, kteří v neděli udělali kus poctivé práce, jste byl ubohým, omezeným klukem.
Ptáme se Vás, jak asi pohlížíte na pracující při provádění lékařské praxe, když se tak klukovsky dovedete projevit k těm, z jejichž peněz dnes také žijete? Nevíme, z čeho berete tu svou nadřazenost – či snad s tím titulem se chcete pohybovat ve vyšších sférách?
Tím titule si těžko získáte důvěru pracujících, ten na to stačit nebude. Zapomněl jste již asi, že jste tuto práci kdysi prováděl sám, a dnes, kdy pracující z měst dovedou najít cestu na venkov, vy a vám podobní chcete tuto snahu ignorovat?
Děkujeme za váš projev, který nám jasně ukázal vaše nitro. Víme sice, že nejste sám, ale ostatní snad již vyrostli z klukovských kalhot, v nichž vy dosud vězíte i s ušima, neboť vaše jednání tomu plně nasvědčovalo.
Účastníci národní směny z Holešova.

Ten kritizovaný František Bakala z Martinic, který jasně ukázal své nitro, byl můj tatínek, který před deseti lety ve věku 80.let zemřel.Patřil k té nešťastné generaci lidí narozených za 1.světové války v K.u.K.monarchii.V roce 1935 začal studovat medicínu na Karlově univerzitě. Byl spolužákem MUC. Jana Opletala, který byl zabit v listopadu 1939 a nepokoje při jeho pohřbu si vzali Němci jako záminku k uzavření vysokých škol. Tatínkovi tehdy scházel, stejně jako řadě jiných studentů, pouhý semestr do promoce.Přesto měl tatínek štěstí – nastoupil jako pomocný laborant v Baťově nemocnici ve Zlíně. Jeho i další studenty zaměstnal zakladatel Baťovy nemocnice ředitel MUDr. Bohuslav Albert, což pro ně mělo dvojnásobnou výhodu. Mohli se u lůžka starat o pacienty a byli zachráněni před totálním nasazením v Německu.Po válce tatínek medicínu dostudoval a v roce 1945 začal v Baťově nemocnici pracovat. V roce 1959vybudoval jedno z nejmodernějších neurologických oddělení té doby v Československu a stal se jeho přednostou. V roce 1963 byl však z místa sesazen ( důvodem byl prý jeho bigotní katolicismus a výchova rodiny v katolickém duchu ), KSČ šla tak daleko, že mu dokonce bylo zakázáno provozovat jeho milovanou neurologii. Pracoval pak dlouhou dobu jako praktický lékař, až o dvacet let později mu byla povolena práce v neurologické ambulanci.Po tatínkově odvolání v roce 1963 napsal akademik profesor Dr.Kamil Henner, zakladatel české neurologie, dlouhý dopis, ve kterém vyjádřil svůj názor, že by odvolání Dr. Fr.Bakaly bylo pro českou neurologii ,nešťastným řešením.Byla to však zvláštní a nepříjemná doba, kdy odbornost nebyla rozhodujícím kriteriem.Doufám, že už nikdy nepřijde doba, kdy o postavení lékařů nebude rozhodovat odbornost.Tuto, z dnešního pohledu úsměvnou historku, připomínám jako jednu z věcí, které by se neměly opakovat.

Proč jsem stále optimistou

V současné době vládne v celé zemi velká rozladěnost z politického života. Předvolební a povolební boj vypukl v celé své kráse.Osobně jsem stále pozitivního ladění,důvodem bude asi kniha Ferdinanda eroutky:Budování státu I-IV. A další knihy pojednávající o problematice první republiky. Budování státu mně provázelo prakticky celý život.Poprvé jsem tuto knihu četl jako student,diky tomu ze ji rodiče měli vknihovně.Tenkráte jsem ji četl,protože jsem chtěl vědět jak vypadalarepublika mých rodičů.Podruhé kolem roku 1990 kdy někdo osvícený ji vydal v krásnem vydání v kožené vazbě. Tehdy jsem se snažil vyčíst co nás čeká..Potřetí jsem si úryvky četl před senátními volbami.V současné době si Peroutkově Budování státu listuji.Je pravdou ze je velkáanalogie mezi lety popisovaným a dnešními ,což mne uklidnilo a stal jsem seoptimistou. Ne se vším ,co se zde děje, souhlasím,ale zase můj pohlednení,při pohledu na politickou scénu tak skepticky.Je pravdou ze analogii přibývá.Na některé věci se vsak poněkud zapomíná a proto bych si dovolil citovat Aloise Rašína/J.Šetřilová:Alois Rašín/Je to jeho dopis zkorespondence s E.Benešem ze 4 ledna 1919.Beneš se táže ze Ženevy ministra Rašína:"Co se to proboha děje v naší republice?Jak to,že padlo tolik bankovní domů, mezi lidem narůstá nespokojenost, mezi poslanci bují korupce,pokračují hádky v parlamentu,tolik průmyslových podniků zkrachovalo. Ekonomická situace je velmi špatná a nic nefunguje". Rašín si sedl a napsal dopis:/kráceno/"obyvatelstvo,stůně třemi těžkými chorobami.První z těchto choroba jest zlenivěni a zlenošení obyvatelstva a to, že tento národ odvykl pracovati, a vojáci ,kteří se vrací z fronty, odvykli práci úplně.. Druhou velkou chorobou jest to,že národ je levicového myšlení a věří se všemoc státu....Každá činnost má být státem nejen řízena ale i placena....a tak se přichází s návrhy,ze se výrobcům se státní pokladny má připlatit, aby se to v prodeji mohlo dáti laciněji.... každý raději očekává pomoc od státu,místo aby vlastní pílí svůj majetek rozmnožiti ráčil. Třetí chorobou jest,ze lid si mysli, ŽE SVOBODA PŘEDPOKLÁDÁ NEPOSLUŠNOST A ŽE SVOBODA ZNAMENÁ ZÁKAZ POROUČENÍ".Tolik Rašín.Osobně si myslím ,že obyvatelstvo stále stůně těmito třemi těžkýmichorobami a politici většiny směrů rovněž. Vzhledem k tomu,ze první republika byla poměrně úspěšná jsem v současnédobě utvrzován ve svém optimistickém náhledu na současné dění bez "blbé nálady"-

Palachovo výročí

Můj tatínek,byl spolužák Jana Opletala,byl v posledním ročníku medicíny a protože němci zavřeli vysoké školy 1939 dostudoval až v roce 1945.Já jsem vrstevník Palacha taky jsem byl v posledním ročníku medicíny,ale dostudoval jsem.Oba Janové byli jakýmsi zřetězením,které vedlo k přeměně systému.Já osobně všem mladým ,přeji aby nebylo potřeba dalších Janů.